Připomněli jsme si 80 let od uzavření vysokých škol a pohřbu Jana Opletala

Ve zkratce o Janu Opletalovi:

Narodil se ve Lhotě nad Moravou (dnes součástí obce Náklo). Podle svědectví byl Jan Opletal především obětavý, upřímný a poctivý. Pocházel ze skromných až chudých poměrů, měl sedm sourozenců. Jeho rodiče z důvodu složité sociální situace ani neuvažovali nad tím, že by svého syna dali na studia. Po absolvování obecné školy v Nákle a roce studia na měšťance ve Štěpánově měli rodiče v plánu jej dát do učení do Sigmundovy továrny.

Jeho učitelé v něm ovšem viděli šikovného chlapce s všestranným nadáním a proto se za něho přimluvili. Díky tomu ve studiu dále pokračoval a to na litovelském reálném gymnáziu. V roce 1934 odmaturoval s vyznamenáním. Během studia na gymnáziu nejvíce vynikal v přírodních vědách, zvláště v chemii a v matematice, proto měl přání dále studovat medicínu. Jako člen Sokola v Nákle se také věnoval sportovním aktivitám.

Jan přihlížel finančním poměrům jeho rodiny a proto se rozhodl mířit na vojenskou kariéru, která by byla pro jejich situaci řešením. Na leteckou školu v Prostějově ho ovšem nevzali ze zdravotních důvodů, měl totiž vadu zraku. Jan musel nastoupit na prezenční vojenskou službu, kvůli které se jeho vysněné studium medicíny o dva roky protáhlo.

V říjnu roku 1936 se ve svých dvaadvaceti letech stal studentem medicíny na Univerzitě Karlově v Praze.

Opletalovy společenské a politické názory a postoje byly opřeny o jeho vlastní životní zkušenosti. Vycházely především z rodinného prostředí, velmi těžce nesl dlouhodobé složité sociální poměry. Stejně jako jeho otec sympatizoval s politikou sociálně demokratické strany. 

Osudného dne 28. října 1939 došlo nejen v Praze k demonstracím, které rozvířily politickou sféru v protektorátu a silně vyhrotily už tak napjaté česko-německé vztahy. Byly proto nasazeny bezpečnostní složky, které zavinily řadu zranění a v některých případech dokonce ztráty na životě. První obětí konfliktu na křižovatce ulic Ve smečkách a Žitné byl pekařský dělník Václav Sedláček. Tamtéž byl do břicha vážně postřelen také medik Jan Opletal. Ten přes veškerou péči lékařů Všeobecné nemocnice pražské univerzity následkům svého zranění o dva týdny později, 11. listopadu, podlehl.

15. listopadu 1939 byl pohřeb Jana Opletala a v ulicích demonstrovalo okolo 5 000 studentů.

Policie na tuto demonstraci byla připravena, srážka protestantů s policií byla zřejmě vyvolaná gestapem, aby mohli brutálně zakročit a zastrašit český národ. Cílem bylo zabránit dalším protestům proti okupaci. Okupační moc našla v demonstracích 15. 11. záminku pro otevřenou ukázku své nadvlády v českých zemích. Zareagovala okamžitě a se vší brutalitou. V den Opletalova pohřbu nařídil Hitler na poradě v Berlíně zatknout větší počet studentů, zavřít na tři roky české vysoké školy, zatknout a popravit vedoucí představitele studentských organizací, další stovky internovat.

Krátce před půlnocí 16. listopadu 1939 obsadily německé jednotky OrPo a SS vysokoškolské koleje v Praze, Příbrami a v Brně.

17. listopadu roku 1939 byly uzavřeny české vysoké školy a do ruzyňských kasáren nacisté odvedli přes 1 200 studentů. Ještě tuto noc bylo na místě bezdůvodně zastřeleno devět představitelů studentských spolků: Jan Černý, Josef Adamec, Bedřich Koula, Josef Matoušek, Václav Šafránek, Jaroslav Klíma, František Skorkovský, Marek Frauwirth a Jan Wienert. 

Ostatní studenti byli odvezeni do koncentračních táborů.

Kromě toho bylo o možnost studovat připraveno 15 172 studentů a bez práce se ocitlo 513 profesorů, 475 docentů a 345 dalších pedagogů.

Ke vzpomínce na tuto srdcervoucí událost se konala v pátek 15. 11. 2019 pietní akce v areálu ruzyňských kasárnách v Praze. Na místo dorazili i zástupci VUT z řad studentů, kteří zde zanechali smuteční věnec s černou mašlí, na které stálo: „My studenti VUT nezapomeneme“

Dojem z pietní akce nám předal Jakub Gulec, student Fakulty stavební VUT: „Stáli jsme tam, celí uhnaní a musím se přiznat, že nám ta událost naprosto nevyhovovala do našich časových možností. Navíc na okraji Prahy, ale jakmile jsme urovnali stuhu na věnci a postavili se mezi ostatní přítomné a zaposlouchali se do přednesu řečníků… Zkrátka mi to začalo docházet. Ta bezmoc. To utrpení. Ale také ta nepředstavitelná odvaha studentů v roce 1939, kteří se otevřeně vydali protestovat. Ta bezmoc studentů, které gestapo vytrhlo z kolejí a vezlo do koncentračních táborů. Strach a odboj v duši těch, které právě pár stovek metrů od místa, kde jsme položili věnec, nacisté chladnokrevně popravili. Vše mi to rázem došlo a dojalo u srdce. My studenti, my jsme tím rozumem národa. Není to totiž jen o pohodlí komentování zpoza počítače, je to také o obětech, tehdy fyzických, dnes hlavně psychických. Nebojme se být svědomím národa, i kdyby to mělo znamenat nepohodlí, ztrátu společenského ratingu. Nenabádám Vás chodit ven na protesty proti vládě, ale také Vám neříkám, že to je špatné. Každý máme své svědomí a svou inteligenci a ta by nám neměla dovolit jít s davem. Buďme inteligencí národa, jako tomu bylo v roce 1939 a 1989. Náš stát není zodpovědností našich rodičů. To my máme zodpovědnost za ně. Za stát, za přírodu i za budoucnost.“

Brněnský sedmnáctý 2019 – slavíme 30 let svobody

Na 17. listopad jsme mohli také zavzpomínat na akci – Brněnský sedmnáctý. V neděli 17. listopadu 2019 byla od 13. hodiny spuštěna upomínková akce nejen na rok 1939, ale také na rok 1989, kdy občané Československa dosáhli svobody.

Akce měla bohatý program nejen na náměstí Svobody, ale i v domě pánů z Lipé, v Domě U rudého vola a v knihovně Jiřího Mahena, kde byla nachystaná dílna a program pro děti.

Najít jste mohli i univerzitní zónu, kde byli zástupci jednotlivých univerzit. Dále jste zde mohli navštívit i stánek spolku Společně Brno, Skaut, Amnesty International, Extinction Rebellion, Mladí občané, Puls Evropy a Post Bellum.

Pro hladové a žíznivé zde byla i food zóna, ve které jste si mohli koupit turbomošt pro zahřátí, kávu nebo pro zahnání hladu zakousnout burger.

Konal se i tradiční lampionový průvod, při kterém se navštívila významná místa, kde účastníci zavzpomínali na známé i neznámé oběti nacismu a komunismu a na jejich počest zapálili svíčky.