Rozhovory z vejšky – Zdeněk Dufek
Zajímá vás, jak se studují 2 vysoké školy zároveň anebo jaké budete mít možnosti, když se jako studenti u nás na fakultě rozhodnete podnikat? Pak je nový rozhovor s docentem Zdeňkem Dufkem, pověřeným proděkanem pro vnější vztahy, internacionalizaci a marketing, právě pro vás!
Čas potřebný pro přečtení: 7 minutNašla jsem si o Vás, že jste studoval na gymnáziu, potom jste studoval ekonomii na Mendelově univerzitě a během toho jste ještě studoval právo na Masarykově univerzitě. Jak jste to dokázal skloubit?
Prostě to šlo, tak začal jsem studovat nejdřív ekonomii a tam se mi podařilo zvládnout takové ty prosívací předměty. Tak jako na stavárně bývá matematika v prváku kámen úrazu, tak na ekonomce je to to samé. Takže dá se říct, že to nejtěžší jsem měl za sebou a pak jsem začal studovat současně i práva.
Hodně pomohlo samozřejmě to, že je to v Brně kousek od sebe, takže jsem pravidelně využíval trolejbusovou linku 145 a jezdil jsem z Provazníkovi tady k Botanické zahradě. Některé předměty se navíc doplňovaly, takže mi je uznali. Ono se to prolíná. Právo se vyučuje i na ekonomce, na právech se zase třeba učí bankovnictví nebo účetnictví, takže to prostě šlo kombinovat, akorát někdy ty zkoušky byly brutální. Pamatuji si, že v jeden den jsem dělal zkoušku z živočišné výroby a odpoledne z římského práva, a to moc kompatibilní nebylo.
Pak jste začal studovat Management stavebnictví na doktorském studiu u nás na fakultě a mně přijde zajímavé, že jste studoval ekonomii, právo a stavebnictví. Proč jste si vybral tuto kombinaci?
Protože se zabývám veřejnými stavebními investicemi a tam se to prolíná. V podstatě dneska ve veřejných stavebních investicích je ta stavební část potlačená. Vlastně, když se něco staví, tak nejdůležitější je financování a povolovací procesy, zadání veřejné zakázky atd.
Takže během pauzy ve studiu jste se rozhodl, že si doktorské studium ještě doplníte?
Byl jsem na Jihomoravském kraji 4 roky předseda finančního výboru. Když jsem nastoupil v roce 2008, tak začala finanční krize. Najednou jsme měli v rozpočtu o miliardu míň. Měli jsme rozjeté významné projekty a začalo se řešit, kde a jak pokrýt ten výpadek financování, kde na to vzít peníze a začali jsme jednat s Evropskou investiční bankou vlastně o velkém úvěrovém rámci. A tam mě to zaujalo, protože jsem byl předseda toho výboru, co řešil tuhle záležitost.
EIB hrozně zajímá kontext. To odůvodnění a smysluplnost investic. Tam nepřijdete s tím, že chcete peníze na domov důchodců, zjednodušeně, ale oni chtějí vidět, že máte nějaký systém sociální péče, že to je v nějakém kontextu a na něco to navazuje a že tam je ta efektivnost. Takhle jsem se seznámil s přístupem k hodnocení ekonomické efektivnosti veřejných investic a pak jsem začal studovat na doktorském studiu. Má disertační práce byla právě zaměřená na ekonomické hodnocení efektivnosti veřejných výstavbových projektů.
Vy jste k tomu všemu ještě střídavě bydlel v Německu.
Je to tak, ale jen 2 roky.
Jak jste to všechno časově stíhal?
To bylo na začátku mé pracovní kariéry, kdy jsem nastoupil do velkého zasilatelského holdingu. Ten měl tehdy třeba 1200 zaměstnanců, měl filiálky v okolních středoevropských zemích a tento holding mimo jiné koupil labskou plavbu, která byla v té době v roce 2002 v konkursu a byla na prodej. Část tedy koupil holding, který měl sídlo v Brně.
Můj úplně první úkol, když jsem nastoupil do zaměstnání, byl vyřídit koncesi pro vnitrozemskou lodní dopravu. Takže jsem šel na magistrát tady na Maliňák a tam si mysleli, že si dělám legraci. Protože jsem šel vyřizovat koncesi pro labskou plavbu. No a součástí této transakce bylo, tak trochu nechtěně, protože se toho ten správce konkursní podstaty musel nějak zbavit, tak k tomu všemu přibalil i dceřinou společnost v Hamburku. Ta dělala odbavování říčních plavidel. Takže v rámci své práce jsem pak dostal za úkol, starat se i o dceřinou společnost.
V roce 2013 jste u nás dokončil doktorát a v roce 2014 jste nastoupil jako ředitel vědeckého centra AdMaS. Jak se Vám to povedlo?
Prostě bylo výběrové řízení a já jsem se tam přihlásil, takhle to funguje.
Byl jste ředitelem AdMaSu 7 let a pak jste přenechal funkci doktoru Krejzovi?
Tak neřekl bych, že jsem mu přenechal funkci. Prostě jsem skončil, protože můj mandát skončil. Po těch letech jsem vyhodnotil, že sám se chci chvíli věnovat, řekněme, jiným věcem a že i ten AdMaS potřebuje konec konců nějaké nové impulzy. Takže jsem skončil a potom bylo vypsáno výběrové řízení. Komise nějak doporučila, děkan nějak rozhodl a já jsem rozhodně nic nepřenechal, to takhle nefunguje. Ale kolega Krejza byl celou dobu můj zástupce, takže z tohoto pohledu jsem byl spokojen, že to takhle dopadlo.
Co pro Vás byl nejdůležitější milník za doby ředitelování?
Tak asi nejdůležitější milník bylo vůbec centrum AdMaS dokončit. V podstatě jsem nastupoval někdy na začátku roku 2014, kdy byla zastavena stavba a řešila se změna stavby. Řešily se projektové záležitosti s ministerstvem školství a byla před námi spousta výzev.
No a samozřejmě druhá velká výzva byla, pak jsme měli pětileté období udržitelnosti, kde bylo potřeba naplnit indikátory a všechno správně vykázat, projít tím martýriem kontrol a podobně, co u takových projektů bývá, a to se povedlo.
Jaký máte vztah k výuce? Baví Vás to nebo dáte přednost raději praxi? Co například oceníte na studentech?
Tak já učím málo, což je potřeba říct. Měl jsem hlavní úvazek ten ředitelský, nebo ten manažerský. V podstatě v zimním semestru učím dvě skupiny po sobě předmět Ekonomika města a obcí a v letním semestru mám předmět Stavebně smluvní management. Jsou to předměty, kterým já říkám „kecací“. V tom smyslu, že nejdeme do laboratoře nebo na stavbu. Ne, že bych byl nadšený z online výuky, vůbec jsem si to neužíval, ale teda měl jsem to asi ve srovnání s kolegy, kteří třeba mají ty laboratoře nebo projektování, relativně jednoduché. Moje předměty jsou hodně o paragrafech, a na tu dálku se výuka zvládnout dá.
Oceňuji na studentech, když mají zájem a dávají pozor. Naštěstí mi během výuky „nemobilují“ nebo tak podobně.
Už jsem zmiňovala, že jste studoval na Mendelově a Masarykově univerzitě, tak by mě zajímalo, jestli jste vyučoval i na těchto univerzitách?
Ne.
Nově jste proděkan pro vnější vztahy, internacionalizaci a marketing. Mohl byste nás seznámit, co Vaše funkce obnáší a co do budoucna máte v plánu?
Rozvíjet mezinárodní vztahy a propagovat fakultu, to vyplývá z toho názvu. Samozřejmě teď to bude mít nějaký proces. Naše jmenování do funkce má pan děkan projednat s akademickým senátem. Pan děkan představil konec konců nějaký volební program, kde část těch vizí je nastíněna a samozřejmě to začneme postupně tvořit a formovat. Myšlenky bude potřeba zasadit do kontextu i s tím, že máme nové vedení VUT. Máme nového pana rektora, ten má taky nějaké plány a směřování a budeme to muset skloubit.
Určitě je tady vůle podporovat aktivity typu spin-off společnosti, nebo start-up. Podporovat studenty, aby se vrhli do podnikání atd. Nějak už myšlenky v tomto směru máme, ale pan rektor ve svém volebním programu měl také podobné myšlenky, takže taky to budeme muset skloubit. Nedává smysl, abychom třeba vytvářeli nějaké separátní řešení, které nebude úplně v souladu s rektorátní strategií. Myšlenky a plány jsou, ale teď budeme ve stádiu mapování, uvádění do souladu s celkovou strategií VUT a pak se to začne postupně realizovat.
Jaký máte názor na výuku BIMu u nás na fakultě? Momentálně je to volitelný předmět a například obor EVB ho má i povinný, ale nemyslíte si, že by ho měly mít i ostatní obory?
Výuka má určitou setrvačnost. Je potřeba si uvědomit, že jsou nějaké akreditace. Ty akreditace jsou nějak schválené a jsou na nějaké období. Zvenčí to vypadá jednoduše, ale ono to zase tak úplně jednoduché není. Akreditační proces má nějaká poměrně složitá pravidla.
U tématu BIM jsem tady byl od začátku. AdMaS měl BIM dán od začátku ve svých tématech. S kolegy jsme dali dohromady i publikaci BIM pro veřejné zadavatele. Někdy v roce 2017 jsme vytvořili takovou kuchařku pro veřejné zadavatele – co je vlastně ten BIM, jak postupovat a jak zadat veřejnou zakázku v BIMu. Samozřejmě, že ten cílový stav dřív nebo později bude muset být takový, že možná bude jeden předmět jako základy BIMu nebo nějaká úvodní terminologie a následně se to automaticky překlopí do všech jednotlivých disciplín. To tak prostě bude muset přijít.
Tak jako se dřív rýsovalo na prkně s papírem, pak se přešlo ke klasickým CADům, ale nějakou chvíli to trvalo. Pak už si nikdo nedovedl představit, že by si zpátky stoupnul k prknu, a tak stejně to bude s BIMem. Zaznívá to nejenom u nás, ale i v praxi. Když se bavím s veřejnými zadavateli, tak řada lidí, kteří už jsou v předdůchodovém věku, říkají: „Já už to nějak doklepu po staru. Ty nový věci se učit nebudu a ty dva roky, než půjdu do důchodu, co já s tím…“
Bude se to muset překonat. Dřív nebo později nic jiného nezbude. Sám jsem zvědav, kdy bude zákon o BIM, už se o něm mluví. Teď je teda komplikace se stavebním zákonem. Okolo stavebního zákona je velký rozruch. Takže je otázka, kdy a v jaké podobě ten zákon o povinnosti BIM vznikne. Zatím to má závaznost, ta koncepce BIM, na úrovni vládního usnesení, což se třeba samospráv netýká. Ale ono to přijde, jestli to nebude v roce 2024, tak to bude třeba v roce 2026.
Je jasné, že jste časově vytížený člověk. Jak trávíte volný čas?
Mám dvě děti, tak samozřejmě o víkendech trávím čas s rodinou. Teď budou pololetní prázdniny, tak jedeme lyžovat, anebo chodíme na procházky se psem.
