Den boje za svobodu a demokracii
17. listopad se pojí ke dvěma historicky výrazným událostem, které od sebe dělí 50 let – uzavření českých vysokých škol v roce 1939 a začátek sametové revoluce v roce 1989.
V dnešní době záleží na svobodném rozhodnutí každého z nás, zda-li v životě zvolíme cestu studia na vysoké škole nebo se hned po střední vrhneme do zaměstnání. To platí i o základních školách. Obzvlášť v Česku máme to štěstí, že za studium neplatíme a mnohdy je nám vše naservírované jak na zlatém podnose – skripta volně dostupná na internetu, knihy v rodném jazyce, encyklopedie, výzkumné články, …
V minulosti to ale studenti tak jednoduché neměli. Pojďme si společně připomenout studenta, který se zapsal do české historie, a i díky jemu máme tu možnost, bez ohledu na naši politickou příslušnost, víru nebo peněžní poměry, plnohodnotně studovat.
Každý z nás už se určitě setkal se jménem Jana Opletala – mladého studenta, který se postavil, spolu s ostatními studenty v roce 1939, za svobodu země. Co ale bylo příčinou toho, že se toto jméno stalo symbolem českého studentstva?
Jan Opletal se narodil 31. 12. 1915 ve Lhotě nad Moravou (okres Olomouc). Se sedmi dalšími sourozenci vyrůstal v chudobě. Nejprve studoval na obecné škole v Nákle a pak pokračoval na měšťance ve Štěpánově. Jeho rodiče chtěli, aby začal co nejdříve pracovat, ale na apel některých z jeho učitelů nastoupil na gymnázium v Litovli, kde studoval v letech 1926 – 1934. Byl výborným studentem a také sportovcem. Vynikal zejména ve francouzštině, ale nedělala mu problém ani latina nebo matematika, fyzika a chemie. Po maturitě nastoupil do vojenské služby, jelikož mu finanční prostředky nedovolovaly ve studiu pokračovat.
Po vojně se v roce 1936 přihlásil na Lékařskou fakultu univerzity Karlovy, kde se za něj přimluvil Nákelský doktor, který měl Jana v oblibě. Na univerzitách totiž většinou studovaly pouze děti z movitějších rodin.
Na skripta a knihy potřebné ke studiu si Jan půjčil peníze od starší sestry. Tehdy byl však velký nedostatek skript v češtině, a tak Jan začal překládat knihy z anglického a francouzského originálu a ze svých zápisů vytvářel skripta provizorní, která kolovala mezi studenty.
Jan byl velmi oblíbený pro svoji obětavost, poctivost a boj za rovnoprávnost nejen mezi studenty. V jednom roce byl dokonce jmenován místopředsedou samosprávy a sociálním referentem.
Osudným se mu stala protinacistická demonstrace, která se konala v den výročí samostatného československého státu 28. 10. 1939. Jeho smrt zavinila kulka, kterou mu do břicha střelil německý policista. Po 14 dnech podlehl zraněním a zemřel 11. 11. 1939, v pražské klinice prof. A. Jiráska, v nedožitých 24 letech.
Jeho pohřeb, který se konal 15. 11. 1939 na Albrechtově, přerostl v protihitlerovskou demonstraci, která posloužila jako záminka německým okupantům k zahájení nucené akce proti inteligenci pod názvem Sonderaktion Prag vom 17. November 1939.
České vysoké školy měly být na 3 roky uzavřeny, ale nakonec zůstaly zavřeny až do konce války (1945), tedy 6 let.
Vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni a stovky studentů byly poslány do koncentračních táborů – odhaduje se, že zde zahynulo asi 123 vysokoškoláků. (Někteří šťastlivci byli propuštěni v průběhu roků 1942 a 1943).
Na památku Jana Opletala a všech mučených studentů nacisty byl 17. listopad vyhlášen na celém světě Mezinárodním dnem studentstva. Tento den je jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ a byl vyhlášen roku 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí tragických událostí.
17. listopadu 1989, půl století po masakru v roce 1939, bylo naplánováno pietní shromáždění studentů, které ale přerostlo v protirežimní demonstraci, která vedla ke svržení totalitního režimu v Československu.
Této události však předcházela řada dalších protivládních demonstrací vždy při příležitosti výročí nějakých významných událostí. Demonstrace, které proběhly například 21. 8. 1988 ku příležitosti 20. výročí okupace Československa, téhož roku 28. října při 70. výročí vyhlášení samostatného Československa a také 10. prosince ke dni 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv.
Následující rok proběhla série demonstrací mezi 16. a 20. lednem, které byly vzpomínkou 20. výročí úmrtí Jana Palacha (Jan Palach byl student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se upálil 16. 1. 1969 na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy, pozn. red.). Tyto demonstrace byly policií brutálně potlačeny a čelní představitelé tehdejší opozice byli uvězněni (např. i Václav Havel).
V říjnu 1989 se do plánování pustili také studenti. Právě 17. listopadu k příležitosti 50. výročí od uzavření vysokých škol nacisty měla proběhnout vzpomínková akce na pražském Albertově. Oficiálně se měla uctít památka Jana Opletala, avšak radikálnější studenti chtěli touto akcí vyjádřit nespokojenost s tehdejším režimem. Tato demonstrace byla ústředním a národním výborem Komunistické strany Československa (KSČ) schválena za podmínky, že se pochod nebude ubírat do centra města. Aby však mohla akce proběhnout, na žádost studentů se na přípravách a průběhu demonstrace nepodíleli žádné disidentské (disident je v politickém slova smyslu člověk odlišně smýšlející, odmítající oficiální vládnoucí ideologii, pozn. red.) organizace (představitelé moci tak neměli záminku k zákazu akce).
V pátek 17. listopadu 1989 se tedy na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. Manifestace započala zpěvem písně Gaudeamus igitur a následných projevů zástupců z řad studentů. Poté se dav vydal směrem na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy a před kostelem byla demonstrace oficiálně ukončena. Dav se však potom neplánovaně vydal do centra města, kde na Národní třídě zasáhly policejní složky a demonstrace byla násilně rozptýlena. Část studentů, které se podařilo uprchnout, zamířila do divadel, kde o tvrdém policejním zásahu hovořila s herci a proběhlo projednání o možnosti stávky pro podporu studentů.
Následující dny se informace o policejním zásahu rozptýlila do řad občanů a vyvolala tak všeobecné rozhořčení veřejnosti a bezprostřední protestní akce.
Od 20. 11. se v centru Prahy konaly každodenní statisícové manifestace a sdělovací prostředky se postupně vymaňovaly z pout cenzury. Občané požadovali vyšetření a potrestání zásahu na Národní třídě, demokratizaci politického života a odstranění mocenského monopolu KSČ. Mluvčím se stalo v nynějším Česku Občanské fórum (OF) v čele s Václavem Havlem a na Slovensku Verejnosť proti násiliu (VNP).
Byla vyhlášena okupační stávka na všech vysokých školách v ČSSR, která se záhy rozšířila i na střední školy. Do stávky vstoupili také herci všech divadel. Postupně se i díky studentům do stávek zapojovali také velké závody v tzv. dělnické třídě – komunisté postupně ztráceli podporu i těch, na které se desítky let odvolávali – pracujícího lidu.
Pod nátlakem demonstrací a rozpadu komunistických režimů v okolních státech se postupně hroutil i režim KSČ, který vyvrcholil dne 29. 12. 1989, kdy byl jednomyslně zvolen novým prezidentem Václav Havel, který se po 41 letech stal prvním nekomunistickým prezidentem Československa.
Volba nového prezidenta republiky tak ukončila studentské stávky a nepokoje v zemi.
Státní převrat uskutečněný postupně od 17. listopadu do konce prosince 1989 bývá pro svůj mírný průběh a celkovou euforii, která ho provázela označován „sametovou či něžnou“ revolucí.
Den 17. 11. 1989 byl vyhlášen státním svátkem jako Den boje za svobodu a demokracii.
Všem studentům přejeme krásný sváteční den!
Doufáme, že společně zavzpomínáme nad statečnými skutky našich předchůdců, kteří se zapsali do historie odvážnými činy a značně tak ovlivnily dění v našem státě.
I v dnešní době je třeba prokázat jakousi dávku odvahy – nezhroutit se ze změn, které nás izolují od rodin, přátel, spolužáků, vyučujících a našich škol; nepropadat strachu z nemocí, ale udržovat si respekt k následkům, které nerozvážné chování může způsobit; využít situace ve prospěch něčeho nového – chopit se nových příležitostí, které doba nabízí; angažovat se ve prospěch společnosti a hlavně si navzájem pomáhat.
