Rozhovory z vejšky – Rostislav Drochytka

Děkan naší fakulty má Instagram! Jaké změny plánuje a na co všechno se můžeš těšit, se dozvíš v dnešním rozhovoru s děkanem Fakulty stavební, profesorem Rostislavem Drochytkou! Tak neváhej a běž si rozhovor pustit!

Čas potřebný pro přečtení: 6 minut

Jste nově děkanem naší fakulty, ale máte za sebou už dvě úspěšná volební období (2010–2018). Zajímalo by mě, co byl Váš důvod, že jste se rozhodl kandidovat znovu?

Působil jsem 4 roky na pozici předsednictva grantové agentury odpovědné za technické vědy a měl jsem představu, co dělají ostatní technické fakulty. Tak jsem si říkal, že by bylo skutečně potřeba, dostat se do klubu těch lepších technických fakult. Což neříkám, že nejsme, ale třeba takovou mojí hlavní vizí bylo zvětšit zapojení do zahraničí. Byť nám covid poměrně hodně vztahů jaksi zpřetrhal. Myslím si, že je potřeba to znovu budovat a řešit. Období, co nás čeká nebude asi ekonomicky jednoduché a některé moje vazby s různými firmami a s různou praxí můžeme využít. Tohle byl základní důvod.

Takže Váš cíl je fakultu dostat víc do podvědomí v zahraničí a zlepšit její ekonomický stav?

Ekonomika samozřejmě souvisí na škole s dvěma aspekty. Studenti, to je asi číslo jedna a potom věda a výzkum. To znamená, že to jsou naše takové 2 domény, kterými musíme naši fakultu budovat a bojovat o dobré studenty. Vychovat dobré studenty, o které bude mít zájem praxe a pak samozřejmě dělat dobrou vědu, která bude aplikovatelná excelentně v zahraničí atd. To si myslím, že jsou 2 základní fenomény, kterých se musíme držet.

Za minulá volební období jste byl zároveň na pozici děkana a vedoucího Ústavu technologie stavebních hmot a dílců. Máte v plánu to takhle vést i pro tentokrát? Že udržíte obě pozice zároveň.

Nemám to v plánu. Už jsem to říkal na volebním shromáždění, že v tomto volebním období by mým ústavem byla tak říkajíc fakulta. Chci veškeré aktivity, co jsem měl na úrovni ústavu převést na úroveň fakulty. Neříkám, že patřím do starého železa, ale přece jenom si myslím, že je potřeba personálně tady ty ústavy trošku omladit. Takže i u nás se nemíním hlásit do výběrového řízení na vedoucího ústavu, které jsem teda mimochodem již vypsal.

Zmiňoval jste, že chcete, aby bylo o fakultě víc slyšet a aktuálně jsou i nové webové stránky. Zajímalo by mě, jak jste na tom Vy vůči sociálním sítím a médiím?

Přiznám se, že nejsem úplný fanoušek. Vím, že třeba moje děti tam jsou neustále. Pravda je, že když jsem děkanoval minulé období, tak jsem si založil Facebook, který stále funguje, i když nejsem nějak velkým přispívatelem. Spíš jsem takový ten sledovatel.

Máme teď nového proděkana pro digitalizaci, pana kolegu Apeltauera, tak ten nás nutí do řady věcí, ale myslím si, že je to správné. Používáme teď třeba Telegram. Viber a WhatsApp to bylo běžné, ale teď mě kolegové nutí, abych si založil Instagram. Já jsem se tomu teda dost bránil, protože jsem to považoval, nechci přehánět, v té soukromé sféře za ztrátu času. Pravda ale je, že skutečně ty sociální sítě jsou hýbatelem mladých lidí a jestliže chceme tady ty „děcka“ ze středních škol mít, tak do toho prostě musíme jít taky. Takže se obávám, že u toho Instagramu skončím také.

Za mě jsou v dnešní době sociální sítě docela podstatná věc a myslím si, že byste měl jako děkan fakulty na Instagramu velký úspěch. Například rektoři ostatních univerzit už běžně využívají Twitter a Instagram.

Znovu říkám, že v té soukromé sféře jsem se tomu trošku vyhýbal, ale je to teď podobné jako Facebook před těmi x lety, tak asi ten Instagram budu muset založit také.

Když jste zmínil digitalizaci, tak jaké jsou Vaše kroky k modernizaci? Pan docent Apeltauer je nově proděkan pro digitalizaci, což je mimochodem také nová pozice.

Bylo to tady, ale trošku skrytě, řekl bych. Mám pocit, že to měl proděkan Jandora dlouhá léta na starosti. Má toho relativně hodně na triku v té vydávací oblasti, byl teda proděkan i pro informační systémy. Právě proto jsem se dohodl s proděkanem Apeltauerem. Vlastně dnes ještě kandidátem na proděkana, protože to ještě nebylo projednáno v senátu. Skutečně se domnívám, že digitalizace prostě musí fungovat a řekl bych, že jeho možná až velice aktivní názory musím trošku mírnit. Časem bychom měli dospět tam, že by skutečně všechno mělo být digitalizováno – podpisování smluv, digitální podpisy atd. Ono to všechno funguje, ale není to tak běžné pro všechny.

Jaké jsou pro Vás tedy nejdůležitější kroky v digitalizaci fakulty? Podepisování smluv a aby studenti nemuseli tak často chodit osobně na studijní?

Všechno s tím spojené. Dřív se řada věcí posílala mailem, přílohami atd. Dneska se, právě díky panu kolegovi Apeltauerovi, zavádí uložené soubory na SharePointu. Já neříkám, že jsme o tom nevěděli, ale ta tendence používání nebyla tak intenzivní, jak se snažíme nyní. Chtěl bych skutečně dospět k tomu, aby řada věcí šla přes počítač.

Trošku nám k tomu pomohl covid. Člověk si najednou uvědomil, že se řada věcí dá dělat právě pomocí digitálních sítí. Teď se mi třeba poměrně líbí hybridní výuka. Studenti jsou třeba nemocní, tak je půlka přednáškového sálu osobně a druhá půlka je na internetu. Jestli u toho svačí nebo obědvají, to já nevím, ale vím, že většinou mám přihlášené skoro všechny. Samozřejmě trošku to má ještě tu negativní část, protože nechci podporovat „lemply“. Ti si pak řeknou, že si to pustí jen tak a tím pak intenzita přednesu nebo vnímání není taková jako při osobní prezenční účasti.

Máme aktuálně dva proděkany pro doktorské studium?

Ne, máme jednoho. jestli to můžu trochu opravit. Máme dva proděkany pro vzdělávací oblast, tak jak jsem to měl i v těch minulých obdobích. S tím, že vzdělávací oblast je rozdělena do dvou kategorií. Kolega Bajer má doktorské studium, to znamená 3. stupeň vzdělávacího procesu, kdežto kolega Jandora má bakalářské a magisterské. Právě proto jsem chtěl kolegovi Jandorovi odlehčit, takže doktorské studium má tedy pan proděkan Bajer.

Chtěl bych doktorandy více podporovat. Určitě víte o tom, že vláda chystá reorganizaci v doktorském studiu, a to je právě ten hlavní důvod, proč je tato pozice proděkana samostatná. Pan profesor Bajer nemá jenom doktorské studium, ale i vnitřní vztahy. Takže výpočty vytíženosti jednotlivých ústavů a s tím spojené věci.

Kdysi dávno jsem absolvoval proděkana ještě s panem profesorem Štěpánkem, ten byl děkanem ještě před 16 lety a byli jsme 3 proděkani. Shodou okolností i zemřelý pan profesor Melcher, kterého jsem si velice vážil. Skutečně 3 proděkani to bylo prostě hrozné, takže těch 5 proděkanů je tak úměrné na velikost fakulty, kterou jsme my. Protože vím, že kolega Bajer říkal, že 4 proděkani, co měl předtím, byli poměrně hodně vytížení a když je někdo vytížený, tak pak nestíhá a tak dál.

Jak běžný student ode dneška za dva roky zjistí, že jste se stal děkanem fakulty? Jaké plánujete ty nejvíce viditelné změny?

No nejlépe to zjistí, že se podívá na internet. To jsem žertoval.

Jak jsem hovořil o tom zahraničí, tak si myslím, že musíme ukázat, že jsme uprostřed Evropy i s ohledem na to, co se třeba děje na Ukrajině. Patříme do Evropy, a to rozšiřování vztahů studentů, když mohou vyjíždět… uvedu příklad. Když si vzpomenu na svá léta, když jsem nastoupil jako proděkan v roce 2003, tak jsem měl na starosti právě zahraniční vztahy. Tehdy jsme měli asi 50 smluv, já jsem to zvedl na asi 250 smluv a v tom by měl být trošku i benefit toho, že by skutečně studenti mohli cestovat do zahraničí. Snad to tak bude po covidu, že se i ta komplikace na Ukrajině uklidní, aspoň tomu plně věřím, že studenti budou cestovat.

Mohu vám říct, že jsem si odsloužil 2 roky ve Vídni a je to extrémní zkušenost pro každého. Naprosto to doporučuji bakalářům, magistrům i doktorandům. Dokonce doktorandi by to měli mít jako povinnost, protože tam získáte nejenom odborné zkušenosti, ale získáte tam fůru kamarádů a přátel a já z toho de facto žiji až do svých 60 let. Protože dneska ti kamarádi, co tam byli se mnou, jsou na významných pozicích. Jeden je děkanem ve Stuttgartu na státní fakultě, druhý je děkanem v Polsku ve Varšavě. Ty kontakty se potom vějířovým způsobem trošku rozšiřují a o tom si myslím, že to je. Tohle bych přál studentům, aby poznali zahraničí a řekl bych takový ten background, co si mohou z toho zahraničí přivést.

Mě by zajímalo, jestli jste přemýšlel, co budete dělat dál po děkanování? Nabízí se otázka, jestli budete jako pan profesor Štěpánek, který se stal rektorem. Máte i takové ambice?

Mohu vám říct, že některé ty hlasy, když jsem tady děkanoval, byly. Tehdy končil pan profesor Rais, a tak jsem měl takové tlaky, abych sem šel děkanovat, ale měl jsem před sebou ještě druhé období děkanování, tak jsem to zvažoval. Vcelku jsem byl rozhodnutý velice rychle. Mojí doménou byla fakulta. Rektor je samozřejmě důležitý, ale na fakultě je děkan s těmi lidmi, se studenty a při mém kontaktu, kdy beru své kolegy a studenty jako takové své kamarády, s kterými si můžu, když to přeženu, jít i na to pivo, což teda pivo si občas dám. Kdežto ten rektor už je více politická funkce. Je to důležitá funkce a myslím si, že dobrý rektor skutečně dokáže iniciovat i fakulty, aby šlapaly a fungovaly. Čili tyto ambice jsem nikdy neměl a ani mít nebudu.