Rozhovory z vejšky – Tomáš Apeltauer

Odhalte příběh, jak se z astrofyzika stal stavař, jaké jsou jeho plány z nové pozice proděkana nebo jak pomohl krajským vakcinačním centrům během pandemie. Vše a mnohem více se dozvíte v novém rozhovoru s docentem Tomášem Apeltauerem, vedoucím Ústavu AIU FAST VUT. Zhlédněte rozhovor ještě dnes!

Docent Tomáš Apeltauer, vedoucí Ústavu automatizace inženýrských úloh a informatiky. Není to jediný titul, kterým Vás můžu oslovit. Máte za sebou řadu projektů a jste například také vedoucím Automatizace inženýrských úloh u nás na AdMaSu, jestli se nepletu?

AdMaS není úplně klasickým pracovištěm, ale patří mezi jeden z místním třiadvaceti ústavů. To znamená, že jsem vlastně vedoucím Ústavu automatizací inženýrských úloh a informatiky a AdMaS jako takový má už svého vedoucího.

Dále jste třeba místopředseda komise pro tvůrčí činnost akademického senátu VUT?

Ano.

Pak jsem si našla, že jste člen několika dalších komisí na VUT a u nás na fakultě. Jste dokonce členem několika komisí Ministerstva dopravy a Ministerstva školství, jestli to stále platí?

Je to tak, že jsem členem Výzkumné rady Technologické agentury České republiky, která má na starosti koncepční přípravu programů technologické agentury a vlastně aplikovaného výzkumu, který tato agentura realizuje.

Jsem členem komise pro ochranu měkkých cílů Ministerstva vnitra, což je takový poradní sbor ministerstva, který se zaměřuje primárně na oblast ochrany objektů, které by mohly být atraktivní pro nějakého útočníka, typicky třeba nádraží a divadla. Místa, kde se vyskytuje větší množství osob a obvykle nebývají příliš silně chráněna, protože to prostě často není možné, jako v případě nemocnic. No a jsem členem Vědecké rady Fakulty dopravní na ČVUT.

Vystudoval jste Teoretickou fyziku a astrofyziku na Masarykově univerzitě. A pak jste získal doktorát u nás z Fyzikálního a stavebně materiálového inženýrství?

Ano.

Zajímalo by mě, proč jste se rozhodnul, že z astrofyziky přejdete do stavebnictví?

Tak tam je pořád ta fyzika. Sama jste to řekla, teoretická fyzika – stavební fyzika, takže nějaké pojítko tam nepochybně je.

V praxi to bylo tak, že jsem studoval Teoretickou fyziku a astrofyziku na Přírodovědecké fakultě. Diplomovou práci jsem psal z kvantové mechaniky. Nicméně jsem cítil, že na disertaci už bych se tím zabývat úplně nechtěl. Hledal jsem něco více orientovaného na praxi. Můj školitel, docent Macur z Ústavu automatizace inženýrských úloh a informatiky, studoval stejnou školu. Akorát v jeho případě to byla fyzika pevné fáze, nicméně také na Přírodovědecké fakultě a postupně svoje budoucí působení spojil se stavební fakultou.

Když jsem hledal nějaké praktičtější téma na disertaci, tak jsem narazil na něj a na to, čím se vlastně dodnes zabývá tady na Fakultě stavební, a to jsou systémy, nelineární systémy, nelineární dynamika, teorie chaosu. Takové ty pojmy obecně spojené s chováním komplexních systémů a z toho důvodu jsme našli celkem rychle společnou řeč a přijal mě na doktorské studium s tématem, které se týkalo modelování dopravy. Takže tímto způsobem proběhl ten můj přerod z astrofyzika na stavaře.

Nově byste měl nastoupit do pozice Proděkana pro vědu, výzkum a digitalizaci. Jak studenti poznají, že jste do této pozice nastoupil právě Vy? Máte nějaké ambice přímo pro tuto pozici a jaké třeba plánujete změny?

Doufám, že to studenti poznají brzo v oblasti ne úplně vědy a výzkumu, to je oblast, která se jich dotýká spíše až v pozdějších fázích studia nebo na doktorském studiu. Máme před sebou celkem významné změny, které proběhnout musí, ať už vedení fakulty bude jakékoliv, a to je spojené obecně s přechodem studijní agendy pod centrální informační systém.

V horizontu 2 maximálně 3 let by mělo dojít k tomu, že studijní agenda, kterou dneska vyřizujeme v našem fakultním intranetu, bude fungovat stejným způsobem jako na většině fakult VUT čili bude v centrálním informačním systému. To je ta nejdůležitější věc, kterou studenti poznají nejrychleji a pak máme samozřejmě před sebou celou řadu drobných úkolů, které by se daly souhrnně popsat takovým jednoduchým konstatováním – téměř nic z toho, co dneska děláme na papíře, tak na papíře skutečně být musí.

Studenti si asi dobře vybaví situaci, kdy potřebují uznat nějaký předmět, obíhají ústavy s takovým archem papíru, na kterém se postupně hromadí razítka a podpisy, až z toho vznikne taková poměrně nepřehledná změť, kterou potom odnesou na studijní oddělení. Toto je jeden z typických příkladů, který by mohl probíhat digitálně.

Plánujete nějak upgradovat výuku vůči BIM problematice?

To je věc, kterou na ústavu děláme systematicky. Nejvíce je to poznat aktuálně na oboru Environmentálně vyspělé budovy čili ve zkratce oboru EVB, kde v rámci tohoto oboru, jako jediném, nabízíme třístupňové vzdělávání v takzvaném BIMu.

Projektování BIM I je takový základní předmět, který je podobný jako základní kurzy ve všech ostatních studijních programech, kde tento předmět také nabízíme. Projektování BIM II už je orientováno hodně na praxi. Nicméně pouze prostřednictvím oboru EVB se studenti mohou přihlásit ještě do BIM III. Zde je vše vyloženě orientováno na nějaký konkrétní výsek, který ty studenty zajímá. To znamená, že studijní skupina zaměřená na TZB nebo studijní skupina zaměřená na konstrukce bude mít předmět, na kterém se bude podílet vždycky odborník na BIM, odborník na tu danou problematiku čili někdo přes TZB nebo někdo přes konstrukce atd. V předmětu BIM III to už bude opravdu hodně konkrétní.

A plánujete to v blízké době rozšířit i do ostatních oborů, nejenom do EVB?

BIM nabízíme jako volitelný předmět. Jakýkoliv student, jakéhokoliv studijního programu u nás si může v rámci svých volitelných předmětů vybrat náš předmět zaměřený na BIM.

Takže je to jen doporučená možnost?

Je to zkrátka součástí akreditace. Některé studijní programy už jsou akreditované, takže v sobě obsahují BIM skutečně velkou měrou. To je typický příklad právě oboru EVB. Některé studijní programy jsou orientované spíše obecně. Je potřeba si uvědomit, že program EVB není všeobjímající. Je specializovaný na oblasti, které souvisí docela dost s takzvaným Stavebnictvím 4.0, digitalizací a podobně. Je tedy logické, že toto byl první program, který adoptoval BIM skutečně v plné třístupňové šíři. A ostatní programy se tomu možná časem přizpůsobí, ale samozřejmě ne všechny stejnou měrou, protože ne všechny jsou orientované takto „digitálně“.

Máte za sebou řadu opravdu zajímavých projektů a některé jsou spojené například s evakuací lidí. Narážím na projekt Arény Brno, kdy jste údajně zvládnul evakuovat celou arénu, takže 13 tisíc návštěvníků, což už není úplně málo. Mohl byste nám nějak přiblížit tento projekt?

To byla zakázka, se kterou se na nás obrátil projektant samotné arény. Hlavní projektant je společnost Arch.Design s.r.o. Momentálně je projekt arény ve stádiu dokumentace pro provedení stavby. Podívali jsme se na dokumentaci pro stavební povolení skrz požární bezpečnostní řešení stavby, tzv. PBŘ. U některých zejména složitých objektů je dneska hasičský záchranný sbor, který vydává závazné stanovisko k PBŘ.

Požadují zpracovaní PBŘ u těch složitějších staveb rozšířeným způsobem oproti klasickému postupu, který je v normě. Když si otevřete normu ČSN, tak zjistíte, že ta se sice používá pro zpracovaní požárně bezpečnostního řešení stavby, ale je tam celá řada velmi konzervativních postupů. To není chyba té normy. Norma jako taková musí fungovat pro inženýra, který má před sebou například jenom papírový výkres, tužku, papír, kalkulačku a musí být schopen pomocí normy navrhnout budovu tak, aby byla bezpečná. Takže v té normě je text, jednoduché vzorce a tabulky. Nicméně tento přístup, který v sobě nese tato specifika dobře funguje jen u jednoduchých staveb, řekněme většího bytového domu.

Dělali jsme i na pražském Hlavním nádraží pro 10 tisíc návštěvníků, podíleli jsme se na projektu nového fotbalového stadionu Za Lužánkami, kde má být 30 tisíc návštěvníků najednou. Toto už jsou natolik komplexní stavby a komplexní projekty, kde jednoduchý normový přístup, pomocí kterého byste měla spočítat, jak rychle se lidé dostanou ven, jestli máte dostatečně široké únikové chodby, jestli nejsou příliš dlouhé a tak dále, prostě nebude fungovat. A hasiči si to uvědomují a z toho důvodu využívají toho, co jim tato norma umožňuje. To znamená, že si vyžádají rozšířené posouzení prostřednictvím nějaké simulace. A toto my právě děláme u těch složitějších staveb.

Určitě bude stát za zmínku i projekt, kdy jste nabídnul pomoc s nastavením systému pro krajská vakcinační centra. Jak jste se k tomuto projektu dostal?

To bylo poměrně jednoduché. V lednu na začátku tohoto roku jsme viděli v médiích vizualizaci jihočeského očkovacího centra, která byla prezentována jakožto simulace, že se jedná vlastně o simulaci provozu. Nám to teda úplně jako simulace nepřišlo. Vypadalo to spíš, jako vizualizace z nějakého projekčního softwaru, kde se pohybuje pár lidí v prostoru.

Říkali jsme si, že by to byl zajímavý projekt, podívat se na to, kolik se reálně do takového očkovacího centra vejde lidí. Kolik lidí je vlastně možné naočkovat v případě, že o tom centru budeme vědět dostatečně přesné informace. Takže jsme udělali jednoduchou simulaci očkovacího centra podle toho, co jsme viděli na prezentaci z jižních Čech a tu jsme zveřejnili. Pak se nám ozvali z Jihomoravského kraje, jestli bychom jim nepomohli s designem očkovacích center v Jihomoravském kraji, takže to bylo poměrně rychlé a přímočaré.

Který projekt pro Vás byl nejzajímavější vůči problematice?

To se asi nedá říct, teď nedokážu uvést nějaký příklad. Většinou jsou ty projekty na tolik různé, že se nedá vypíchnout opravdu nějaký, který by tam vyčníval, oproti těm ostatním.

Jak to máte například s volným časem, protože jde vidět, že jste opravdu schopný člověk. Máte prostor sám pro sebe, co rád děláte, když máte volno?

Rád jezdím na kole. Do práce jsem nejel autem opravdu hodně dlouho. Což teda nutně neznamená, že bych každý den jezdil na kole do práce, protože bydlím v Tišnově. To je přece jenom 25 kilometrů a ta trasa z Tišnova do Brna není úplně v každém počasí sjízdná. Baví mě fotografie, rád čtu, mám docela dobrou knihovnu science fiction literatury, kterou si různě sháním po bazarech. Rád bych měl víc volného času, to beze sporu, ale není to zase tak, že bych opravdu každý den do půlnoci koukal do počítače, to ne.

Takže jste to tak nikdy neměl?

Bývaly časy, kdy ano, ale pak jsem toho rychle nechal, protože už jsem pochopil, že to vlastně nepřináší žádná pozitiva. Znamená to jenom komplikace a problémy.

Mám poslední otázku, a to je, kde se vidíte za 10 let?

To je hodně zajímavá otázka. Vlastně ani nevím. Nikdy jsem takhle nepřemýšlel. Nikdy jsem to neměl tak, že bych přemýšlel, kde jsem se před 10 lety viděl. Rozhodně nemám pocit, že jsem se tehdy viděl tady a teď. Já si takové plány prostě nedávám. Ne nadarmo se říká, že pokud chcete někoho rozesmát, tak mu řekněte, jaké máte plány a zejména na 10 let dopředu.

Takže nemáte vůbec žádné plány do budoucna, ani do blízké budoucnosti?

Nic konkrétního. Život mě naučil, že ty věci se tak nějak stávají. Čím míň o ně člověk usiluje, tím lépe ten život plyne.

Takže například o proděkanování jste neusiloval, to jenom tak přišlo?

Rozhodně bych neřekl, že bych o to usiloval, toto je zrovna jedna z těch typických věcí, které se prostě v životě stanou.

Určitě nám nezapomeňte napsat, jak se vám rozhovor líbil a jestli máme do budoucna něco změnit 🙂