Absolventi roku 1958 vyprávějí
Při příležitosti srazu po 63. letech si ve středu 22. září 2021 prohlédlo representační prostory naší fakulty několik absolventů bývalé Vojenské technické akademie Brno. A my jsme měli možnost je vyzpovídat, jak vypadalo jejich studium v 50. letech minulého století.
Za upřesnění článku děkujeme absolventům, panu inženýrovi Vratislavu Moravcovi a panu inženýrovi Otakaru Pavlíkovi.
Jak probíhalo Vaše studium?
Režim výuky oproti ostatním vysokým školám byl jiný. Učili jsme se každý pracovní den, včetně soboty a na Štědrý den i Silvestra, které v té době byly pracovními dny. Po dvou vánočních svátcích se opět učilo, Nový rok byl svátek a hned 2. 1. jsme znovu nastupovali do školy.
Letní semestr končil 30. června. V červenci jsme byli první dva roky na letním výcvikovém táboře v severních Čechách, kde jsme spali pod stany. Ve výcvikových táborech, kromě střelby, stavby okopů a zákopů, probíhala geodetická praxe, stavba ženijních staveb včetně lávek a mostů přes Labe, praktické znalosti při práci s průmyslovými i vojenskými trhavinami, minování atd. Po 4. semestru začínala individuální praxe přímo na stavbách civilních i vojenských. Teprve potom jsme měli měsíc prázdnin. Kdo neudělal zápočet nebo neměl zkoušku, tak měl jen čtrnáct dní prázdnin a musel o čtrnáct dní dřív nastoupit do školy a studovat. A zrovna tak to bylo v zimním semestru, ten končil posledního února a následovalo čtrnáct dní volno. A opět, komu chyběl zápočet, zkouška, nebo u zkoušek dostal nevyhovující, musel nastoupit opět o týden dříve.
Známkovalo se opačně, od 5 (výtečný) do 3 (vyhovující) a hned následovala známka nevyhovující.
Nevýhodou bylo i to, že příprava na zkoušku byla maximálně čtyřdenní. Na druhou stranu jsme ale hned věděli, jak zkouška dopadla a dostali zapsáno do indexu, zda jsme zkoušku udělali.
Jaký obor jste studovali?
My jako absolventi gymnázií a průmyslových stavebních škol jsme studovali ve čtyřech učebních skupinách obor vojensko-průmyslový, první dva roky společně a potom jsme se rozdělili na pozemní a dopravní stavby. Před námi ale studovali i podzemní stavby. Na fakultě byli také geodeti, obor velitelsko-technický a obor velitelský a do všech byli přijímáni jen příslušníci armády. My z gymnázií a průmyslovek jsme uzavřeli smlouvu, že za každý semestr studií odsloužíme tři roky v armádě. Naše ročníky měly to štěstí, že smlouvy byly zrušeny ještě před naším ukončením školy.
S jakým titulem, popřípadě hodností jste ukončili studium?
Po obhajobě diplomových prací nám byl udělen titul stavebního inženýra s hodností poručíka nebo podporučíka, podle prospěchu, takže výsledky ve studiu určily vojenskou hodnost, se kterou jsme šli všichni do zálohy. Již předtím nás navštívili náboráři z různých podniků a my si vybírali jak budoucí povolání, tak i nové působiště, kam jsme posléze dostali umístěnku. Slováci na Slovensko, ostatní téměř po celé republice.
Jak jste to měli s ubytováním během studia?
První dva roky jsme byli ubytováni v bývalém klášteře v ulici Antonínská (nyní rektorát). Spalo nás v místnosti i 25, patrové postele se slamníky, noční stolky, dvě deky, vysoká kamna na uhlí, která po večerce musela být vyhaslá a vybrán popel. Šatní skříně, každá pro čtyři příslušníky, byly na chodbě. Denní režim začínal rozcvičkou a do půl těla jsme obíhali blok domů. Po snídani byl odchod v útvaru na fakultu. V prvním ročníku denní režim končil pochodem v útvaru kolem bloku se zpěvem.
V průběhu prvních dvou let jsme absolvovali i noční poplachy, spojené s nočním pochodem až za Řečkovice, v trojicích jsme se dokázali střídat, aby ten uprostřed mohl, zavěšený do sousedů, se na chvíli i vyspat. Od třetího ročníku jsme mohli bydlet na privátech nebo v Kounicových kolejích. To už se na fakultu chodilo individuálně, ale stále v uniformách.
Takže oproti civilním studentům jste měli ještě povinnosti navíc?
Ano, základní vojenský výcvik, pořadová cvičení, střelby ze zbraní od pistolí až po lehké kulomety, vše známkováno. Povinností bylo i odpolední samostudium na fakultě. Zpočátku jsme ale hráli šachy, rychlou dámu i karty, místo učení. Ale po prvních zkouškách jsme nejenže pilně studovali, ale dokonce jsme ještě požádali o další samostudium na ulici Antonínské až do večerky.
Jaký byl tehdejší nástup na vysokou školu?
Po prvé jsme se s fakultou na Veveří ulici seznámili na přijímacích zkouškách. Probíhaly na konci března 1953, ještě před maturitou, ve velké aule a v aule na Právnické fakultě, a to písemně i ústně. Zkoušek se zúčastnili i septimáni. To proto, že od školního roku 1953-1954 byly zřízeny místo gymnázií jedenáctileté střední školy, tak septimáni museli odmaturovat v srpnu. Proto armáda dělala nábor i mezi nimi. Kdo zkoušky složil, byl přijat s podmínkou složit úspěšně maturitu. Na konci června oba ročníky dostali povolávací rozkaz k nástupu 5. 6. do Brna. Po nástupu probíhal základní vojenský výcvik, pro ročník 1934 tzv. srovnávání učiva a ročník 1935 absolvoval prázdninový kurz, ve kterém doháněl učivo maturitních předmětů z oktávy. V závěru srpna potom maturovali a nastoupili do prvního semestru s ostatními. Ještě předtím jsme všichni dělali písemně druhé zkoušky, a kdo je neudělal, odešel do základní vojenské služby.
Byli mezi námi i starší ročníky a většinou to byli maturanti z průmyslových stavebních škol. Někteří se totiž učili zedníky a byli později zaměstnavatelem na průmyslovku doporučeni, několik jich přišlo ze základní vojenské služby. Proto jsou dnes s námi kolegové, kterým bude v závěru roku již 90 let.
O přednáškách, cvičeních a samostudiu či na praxi jste museli chodit stále v uniformě?
Po ukončení prvního ročníku (2 semestru) jsme dostávali poddůstojnické hodnosti podle dosažených výsledků při studiu. Po druhém ročníku (4. semestr) jsme dostávali opět podle výsledků dosažených při studiu důstojnické hodnosti. To s sebou neslo určité výhody, jako možnost nosit ve volném čase civilní oděv, nebo bydlet na privátě. Při přednáškách a samostudiu na fakultě byla uniforma povinná. Pouze při rýsování v deskriptivní geometrii a později při rýsování ročníkových prací, jsme mohli pracovat v košili. Na stavebních praxích, to jsme již byli důstojníci, jsme v době zaměstnání nosili pracovní oděvy a odpoledne civil. Ale někteří měli to štěstí, že jejich praxe probíhala v projekčních ústavech nebo přípravě staveb, a i tam jsme mohli pracovat v civilním oděvu.
Měli jste možnosti dělat kromě školy i něco navíc?
Na akademii působil ve své době velmi známý Celoakademický soubor (CAKS), kde byl velký mužský pěvecký sbor s doprovodnou kapelou a národopisný taneční soubor. Pěvecký sbor pravidelně vyhrával armádní soutěže i celostátní soutěže lidově umělecké tvořivosti. A nezpívaly se jen vojenské písničky, ale i mužské sbory z oper a mužské sbory bez doprovodu orchestru od Křížkovského, Janáčka, Smetany, Dvořáka aj. Soubor byl nositelem vyznamenání “Za zásluhy o výstavbu”. Členové souboru pravidelně věnovali část svých krátkých prázdnin na týdenní zájezdy po letních výcvikových prostorech. Ale i na fakultách byly různé zájmové kulturní kroužky. Na naší fakultě byl známý Hanácký soubor. A dokonce fakulta zorganizovala taneční kurzy a v aule se konalo několik zdařilých plesů. Řada z nás reprezentovala akademii i fakultu i ve sportech, lehké atletice, košíkové, lyžování apod.
Na naší fakultě byly pořádané taneční?
Byly tu taneční kurzy a taneční kroužky zde pořádaly své seance, dokonce tady byly i plesy. Měli byste to obnovit, uděláte jedině dobře.
Bylo studium na akademii hodnotné?
Vojenská technická akademie Brno byla prestižní technickou školou, což se projevilo velkým zájmem o nás po absolvování školy. A i při konfrontaci se studenty z civilních vysokých škol, např. ve velkých projektových organizacích, byli absolventi hodnoceni vysoko. Také proto, že byla obecně známá i vysoká kvalita přednášejících a jejich náročnost na nás kladená. A vojenský režim z nás vychoval pevný a stmelený kolektiv, všichni jsme byli a stále jsme opravdu kamarádi připraveni jeden druhému pomoci, nikdo nikoho nešikanoval. Ještě dnes se nejen scházíme, ale mnohé rodiny se navštěvují i jezdí na společné krátké dovolené.