Rozhovory z vejšky – Michal Žoužela

Postupně se nám rozšiřuje množství zpovídaných jednotlivců. I nadále chceme přidávat  jejich názory, cesty a vzpomínky sem, mezi Vás.
V předchozích rozhovorech jsme vyzpovídali například inženýra Jindřicha Woytelu, docenta Schmida anebo samotného děkana naší fakulty, dnes zveřejňujeme rozhovor s doktorem Michalem Žouželou.

V roce 2001 jsem půl roku zpracovával část svojí doktorské práce v nejstarší světové vodohospodářské laboratoři v Drážďanech, reaguje na jednu z otázek Ing. Michal Žoužela, Ph. D z Ústavu vodních staveb.

Studoval jste u nás na fakultě, tak by mě zajímalo, proč jste si vybral právě FAST VUT?

Můj tatínek byl vodař, takže jsem od malička nechtěl být ani popelářem, ani kosmonautem, ale chtěl jsem být právě stavařem. Po Střední průmyslové škole stavební ve Vysokém Mýtě byla jasná volba Fakulta stavební v Brně, protože pocházím z Bučovic, což je kousek od Brna, takže mě ČVUT ani nenapadlo.

Takže Vás právě tatínek dovedl k tomu, že jste u nás studoval vodu?

Já jsem ani neuvažoval, že bych studoval jiné zaměření. V podstatě od malička jsem byl v kanálech, projektoval jsem s taťkou kanalizace a vodovody, takže to směřování na vodu bylo naprosto jednoznačné. Ani mě nenapadlo uvažovat nad něčím jiným, možná by to byl obor K statika, nicméně jsem zůstal u vody.

Co Vás na oboru nejvíce baví?

Nejvíc mě baví ta pestrost, protože škála problémů, které člověk může řešit je obrovská. Od malé vody – čistírny odpadních vod, jímání, úprava a doprava vody až po ty největší stavby jako jsou plavební komory, přehrady, jezy, úpravy toků nebo krajinné inženýrství v souvislosti s rybníky s pozemkovými úpravami či obecně s nakládáním vody v krajině. Možností je celá řada, nicméně kdybych měl zůstat jen u jednoho, například že bych měl dělat jen přehrady, tak by mě to po několika letech asi přestalo bavit. Díky tomu, že jsem v laboratoři, kde všem těmto oborům pomáháme v řešení, jakým způsobem “by voda mohla téct lépe”, tak se setkávám se všemi možnostmi a využívám znalostí v celé škále vodního hospodářství.

Když jste byl studentem, plánoval jste, že zůstanete na fakultě a budete zde vyučovat?

To už si úplně nevzpomínám, ale rozhodně jsem chtěl zůstat na fakultě kvůli vědě a výzkumu. V roce 1996, kdy jsem byl ve druhém ročníku, jsem se seznámil s profesorem Šulcem a pod jeho vedením jsem udělal, jak diplomovou práci, tak následně i práci doktorskou. Volba, že zůstanu v laboratoři pro mě byla v tu chvíli jasná a s tím samozřejmě souvisí i pedagogická činnost.

Dáváte přednost výuce aneb praxi?

Mám to štěstí, že to může být půl na půl, protože v podstatě hodně vědecké činnosti se váže na zakázkový nebo aplikovaný výzkum, takže řešíme spoustu praktických záležitostí. Myslím si, že se to vzájemně podporuje, protože můžeme studentům přinášet řadu zkušeností z praxe, takže to podle mě nejde úplně rozdělit, protože se pedagogická a výzkumná činnost vzájemně doplňuje.

Jaká je Vaše motivace k učení na fakultě?

Myslím si, že toho ve svém oboru vím docela dost a jsem schopný rozumným způsobem předat řadu informací studentům. Je na nich, aby si informace žádali a řekl bych to tak, že co vím, to jim rád povím. Je samozřejmé, že to musí studenty bavit.  Mě taky baví studenti, kteří mají zájem, kteří se ptají a diskutují. Těch svým způsobem ubývá, ale občas se nějací ještě najdou, se kterými se můžeme dostat hlouběji do řešených témat a neklouzat jen po jejich povrchu.

Máte nějakou příhodu z výuky, na kterou si často vzpomenete?

Už je to roky zpět, ale měl jsem jednu studentku a ta byla strašně hubatá. Neustále měla nějaké výtky a poznámky, a tak jsem si vždycky vzpomněl na sebe, že jsem měl ke kantorům taky takový štěkavý přístup. Spíš než příhodu, tak je to zrcadlení v nepokojných studentech. Vždycky se v sobě tak jako usměju, že jsem to v jejich letech míval podobně.

Ovlivnilo Vás nějak to, že víte, jaké je studium u nás? Že jste například přesně věděl, jakým kantorem nechcete být?

Při výuce člověk potká spoustu lidí a každý ten člověk vám něco přináší. Ti, co vás štvou nejvíce, tak naráží na vaše hranice a komfortní zónu. Tím vás nutí o sobě přemýšlet, sledovat procesy, které se ve vás dějí a posouvají vás tak dál.

Mám štěstí v tom, že cokoliv jsem na fakultě studoval, tak mě bavilo. Chtěl jsem všechno vědět, znát, vše se naučit a chtěl jsem naplno pochopit principy a fungování věcí, o kterých jsme se učili. Učitelé mě zase tak moc v tomto ohledu netrápili. Bral jsem to tak, jak to je a zajímal se především o informace a předměty, to pro mě bylo nejdůležitější.

Kdybyste tedy mohl porovnat dobu během Vašich studií a dnes, co Vám přijde jiné?

Když se na to podívám z toho mého zapáleného nadšeného pohledu, který jsem vám teď popsal, tak si občas povzdechnu nad nízkou vášní studentů, které potkávám. Vždycky si říkám, že mají asi spoustu jiných schopností a vášní, kterým se věnují. Já osobně jsem byl do oboru zapálený daleko více než převážná většina dnešních studentů. Když mi profesor Šulc zavolal, že pojedeme měřit někam do kanálu, protože bude či zrovna prší, tak jsem tím byl nadšený a té možnosti jsem vždy využil. Dnešní studenti mají zapálení o poznání nižší, ale to zřejmě vychází i z doby, jaká teď je a taky každý to má přece jen jinak.

Pobýval jste nějakou dobu v Německu, při jaké příležitosti to bylo?

Byl jsem v roce 1998 asi půl roku na Fachhochschule Wiesbaden, což byla stavební škola s vodohospodářskou laboratoří, kde jsem zpracoval převážnou část svojí diplomové práce, kterou jsem tady potom obhájil. To byla první zkušenost. Měl jsem touhu vyjet, poznat nové prostředí a naučit se jazyk.

V roce 2001 jsem půl roku zpracovával část svojí doktorské práce v nejstarší světové vodohospodářské laboratoři v Drážďanech na Technische Universität Dresden. A pak jsem byl v Německu ještě jednou, ale to už byl jen kurz němčiny. Z nějakého důvodu mi němčina vyhovuje, takže i partneři, se kterými spolupracuji nebo zakázky, které v laboratoři řešíme, jsou velmi často z německy mluvících zemí – Švýcarsko, Německo, Rakousko.

Kdybyste se mohl znovu rozhodnout, zvolil byste si opět naši fakultu nebo byste zůstal v cizině?

Když se člověk bude snažit sehnat projekt a financování toho, aby mohl vyjet na rok nebo na půl roku někam na partnerskou univerzitu a tam přednášet, tak je to do měsíce nebo dvou docela možné. Natrvalo v tuto chvíli asi ne, to bych tam nezůstal.

V 90. letech ty nabídky byly, když jsem odjížděl z Wiesbadenu, tak mi profesor Rodriguez říkal, ať obhájím diplomovou práci a vrátím se zpět do Německa, že bych byl vedoucím laboratoře a mohl bych pokračovat v Německu. Jenže já už jsem asi 3 roky spolupracoval s profesorem Šulcem, takže tam už byla návaznost hlubší a počítal jsem s tím, že budu pokračovat u nás na fakultě. Vlastně jsem tu nabídku v roce 1998 docela přešel a ani jsem nad tím moc nepřemýšlel, tak jsem tady.

Máte nějaký cíl? Ať už pracovní nebo osobní.

Že bych měl nějaký dlouhodobý cíl, to ani ne. V pracovní oblasti jsou to cíle střednědobé související s tím, co dělám. Takže neustále začínající a končící projekty podporující znalosti v dané oblasti, na kterých stále pracuji.

V osobní oblasti je to o každodenním sportovním tréninku, takže kolo, přes zimu lyžování, běh, běžky nebo posilovna. V podstatě v mých letech jde o to tu zátěž přežít, nějak to zvládnout. Ke mně pohyb patří, věnoval jsem se mu od malička, potřebuju se hýbat. Cyklistický cíl pro tento rok je udržet se v balíku. ?

Co v dosavadní práci považujete za největší úspěch?

Když člověk odevzdá nějaký větší projekt, tak si řekne: „Super, tak je to dokončeno.“ Kdybych to měl ale nějak měřit, když jsem se vrátil z Německa v roce 2001, tak jsem byl pověřen návrhem a budováním nové laboratoře v budově F, to je v podstatě takové moje dítě. Následně pak rekonstrukce všech hydraulických okruhů v naší laboratoři, budování nové laboratoře na Střední škole stavební ve Vysokém Mýtě a další větší technologické celky. Těší mě i získané zkušenosti a schopnost orientovat se a angažovat se v oboru metrologie a měření průtoku v profilech s volnou hladinou. Nelze opomenout i desítky hydraulických fyzikálních modelů vodohospodářských staveb, které jsme v posledních letech v naší laboratoři vybudovali.  Nejspíš ta laboratoř v budově F je největší viditelné dílo, ale to bylo v roce 2003.

Studenty by zajímalo, jaká je Vaše největší záliba?

To musím odpovědět, že asi manželka, ne? ?

Máte nějaký vzor?

Vzorů byla celá řada, když jsem začal učit, tak třeba způsob výuky a přemýšlení nad její metodologií jsem čerpal z průmyslovky od našeho třídního Ing. Mazucha. Co se týká odborných věcí tak to, co jsem se naučil za více jak 20 let tady na fakultě, k tomu mi hodně dopomohl profesor Šulc, vedoucí Ústavu vodních staveb. Mezi vzory samozřejmě patří i celá řada kolegů a spolupracovníků, ale že bych je měl přímo někde vylepené, jako plakát Bon Joviho, tak to ne.

Máte něco, co byste rád studentům vzkázal?

Ať se mají hezky, mají pěkný život a ať dělají věci tak, jak cítí. Nevím, co moudrého bych vzkázal, ať si na to přijde každý sám, co je pro něj to nejlepší a jakým způsobem má přistupovat k sobě, ke světu, k rodině a práci.