Znali staří Římané Majáles?

Naším blogem se teď prohnala vlna článků o podpoře VUT Krále, který je z FAST – Jeníčka Jílka… Ale co to vlastně ten Majáles je? Známe ho jako nekončící dobrodružství v podobě stavění májky, hudby, koncertů, tance, přátel a neutuchajícího bolehlavu. Může mít vůbec tato akce něco společného s historií?

ANO! Majálesy mají kořeny již ve starověku. Nejstarší zmínky o oslavách studentského života lze dohledat již před naším letopočtem, nejednalo se však o Majáles, tak jak ho známe v současné podobě.

Oslavy se konaly k uctění bohyně jara a plodnosti, Maie. Připadaly vždy na první květnový den. Na počest bohyně se hlavní oslavy konaly v Ostii, městě nedaleko Říma. To bylo na pravou oslavu vyzdobeno vším, co jaro připomíná, tedy květinami, ovocem a podobně. Nechybělo ani obětování zvířete, v tomto případě to byl vykleštěný vepř.

Další zmínky jsou už příjemnějšího charakteru. Od dob rozmachu univerzit v 15. století se ustálil zvyk tolerovat studentskou recesi, a to i provokativní. V den školního volna před filipojakubskou nocí, neboli před pálením čarodějnic, se žáci vydávali se svým učitelem a pod školními prapory, do jarní přírody, kde zpěvem oslavovali radost. Ale „pravé“ Majálesové iniciativy cílené jako studentské oslavy jara se začaly nejvíce rozvíjet v 19. století. Fenomén Majálesu popsal již v roce 1878 i Alois Jirásek ve své historické novele Filosofská historie.

Kniha vypráví o tom, jak se již několikrát zakázaná studentská slavnost přece jen v roce 1847 uskutečnila v Litomyšli, a to díky iniciativě studentů tamního gymnázia. Podle Jiráska byl Majáles volnomyšlenkářským a vlasteneckým svátkem, který vzali za vlastní i vysokoškolští studenti. Majálesy byly charakterizovány především průvody různě recesisticky oblečených studentů městem a volbou Krále Majálesu.

Do studentských slavností se postupem času promítla politika, vlastenecké otázky, ale také dobročinné účely. Například ve 30. letech minulého století studenti Slovanského gymnázia v Olomouci Majálesem podpořili výstavbu Studentského domova.

Za „komunismu s lidskou tváří“ nastala zlatá éra Majálesu, ačkoliv studentské oslavy nebyly v očích vládnoucí partaje zrovna vítanou zábavou. Cílem studentů ale byl zejména vliv na intelektuální rovinu. Spisovatelé na svém sjezdu požadovali rehabilitaci těch, kteří byli vězněni pro své politické názory, nebo nesměli publikovat. V Praze byl v roce 1965 povolen Majáles, jehož králem byl k nechuti vládnoucí strany zvolen americký básník Allen Ginsberg. To mělo za následek, že Ginsberg byl po dvou dnech z republiky úředně vyhoštěn a Majáles se opět stal pečlivě kontrolovanou a zpolitizovanou událostí. V roce 1968 se však v rámci následujícího uvolňování a demokratizace režimu stalo, že na místo propagandistických průvodů a hesel byl Majáles proměněn na významnou demonstraci proti útlaku a nesvobodě.

Rok 1968 pak přinesl Majáles nejslavnější, dokonce z něj existuje dokument Československé televize. V hotelu Palác byl králem korunován spisovatel Josef Škvorecký, který následně promluvil z balkonu radnice k 25 tisícům lidí na zaplněném Horním náměstí v Praze.

V následujících desetiletích patřil začátek května hlavně prvomájovým průvodům. Další studentský Majáles se konal až po převratu, a to v roce 1990. Králem byl tehdy zvolen dnes již bývalý prezident republiky Václav Klaus.