Studenti mezi námi – Jakub Gulec

Na léto jsme si pro Vás připravili novou sérii rozhovorů se studenty ze Studentské komory akademického senátu naší fakulty. Členové měli za úkol odpovědět na pár otázek, díky kterým blíže zjistíte, koho jste si vlastně zvolili a co všechno mají v plánu.
Dnešní rozhovor je s místopředsedou Bc. Jakubem Gulecem.

Co nám o sobě prozradíš? Jak by ses popsal?

Páni, to je mi ale prekérní otázka. Myslím, že popsat sám sebe patří mezi ty vůbec nejtěžší, ale zároveň nejužitečnější schopnosti. Zkusím to tedy vzít od základu. Narodil jsem se a nastala fáze růstu a stárnutí, přičemž to druhé se mě pořád drží. Mým dětstvím hýbala neukojitelná zvědavost po všem. Babičkám jsem rozebíral budíky a telefony. Stále jsem se na vše vyptával a ono pověstné “mami!” padlo u nás doma denně alespoň stokrát.

Následovala základní škola. Byl jsem malý, trošku s nadváhou a děsně zvědavý. Přímý kandidát na šikanu od vrstevníků. Jakákoliv šikana je pro mě tedy varovným signálem a snažím se poškozeným pomoci, pokud o situaci vím. Jakýmsi dalším milníkem bylo, když mě rodiče přihlásili na plavání.

Se sporty, které vyžadují zručnost, to u mě vzdali, když jsem během měsíce na tenisu trefil všechny míčky přes plot. Přidala se atletika, začal jsem trénovat děti na bazéně, což byla také má první opravdová brigáda.

Přijali mě na SPŠ Stavební v Havířově. Jednoho dne jsme se s bratrancem rozhodli vymyslet závody, které bychom pod záštitou atletiky pořádali. Tak vznikl Karvinský Aquatlon, který se postupně dostal i do ČP v aquatlonu. Během toho jsem přijal roli v předsednictvu atletického oddílu.

Zpočátku nebylo zřejmé, že půjdu do Brna. Původně jsem směřoval do Prahy na obor spojený s architekturou, zvažoval jsem také Požární bezpečnost staveb. Oba obory mě táhly, později jsem se ale rozhodl pro Brno. A chybu jsem rozhodně neudělal.

Vzpomínám na první přednášku na FASTu, z fyziky. Tehdy se studovalo normálně prezenčně a věřím, že se situace stabilizuje a prváci budou toto moci opět zažívat. Přišli jsme s kamarádem na přednášku, protože nebylo nikde místo, seděli jsme na schodech a poslouchali poutavý přednes pana doktora Matysíka. Hieroglyfům, které nazýval diferenciály, jsme rozuměli asi jako japonskému sanskrtu.

Po střední jsem s atletikou skončil. První rok na výšce jsem si užil plnými doušky. Začalo mi chybět být součástí nějakého kolektivu. Být v jádru dění, moci se podílet na tvorbě akcí, zkrátka nenavštěvovat fakultu jako návštěva, ale jako součást komunity. Při konverzaci s Danem Skřekem mi bylo nabídnuto, jestli bych se nechtěl zapojit do studentského uskupení FASTteam. Skočil jsem po této možnosti jak kočka po červeném puntíku. Začal jsem hodně cestovat, prožil krátký Erasmus a když jsme se vrátil po výletě na Islandu, chtěl jsem dělat víc.

Dostal jsem možnost se začít podílet snad na všem, co se dělo – od stánků na akcích, veletrzích, přes prezentace na středních školách až po úděl fakultního fotografa. To se psal rok 2017. Dnes už po mně převzali tento úděl nadanější kluci z FASTteamu.

V roce 2017 jsme se s mými dnes nejlepšími přáteli rozhodli kandidovat do SKASu, protože jsme chtěli pro studenty a fakultu dělat víc. Cítil jsem, že ve SKASu dokážeme hájit zájmy študáků lépe. Následoval úspěch ve volbách, časem také nabídka postu místopředsedy.

Během těch let se hodně změnilo, do života mi přišli skvělí lidé a celá řada životních událostí, velkých rozhodnutí, krásných i těžších chvil. SKAS mi dal zkušenosti v profesním i osobním životě.

Otázka byla ještě, co o sobě prozradím. Bude to tedy jedna osobní věc. U filmů Duch, Hříšný tanec a Pretty Woman občas brečím.

Kdy tě poprvé napadlo, že budeš kandidovat do SKASu? Co tě k tomu vedlo?

Tahle otázka visela ve vzduchu dlouho, přiznám se, že byly i chvíle, kdy jsem si říkal, že své místo přenechám někomu dalšímu. Zejména přes první vlnu koronaviru ve mně panovala nejistota. Na druhou stranu se to pak stalo také jedním z hlavních důvodů, proč pokračovat. Za ty více než 3 roky, které byly do vínku dány, jsme jako SKAS v čele s Ing. Jindrou Woytelou stihli rozjet i dotáhnout spoustu projektů, včetně Meetiny, mikrovlnek, ale také například studentského blogu FASŤák. Chtěl jsem nadále studentům pomáhat a také pomoci při rozjezdu nového SKASu.

Čím se lišíš od ostatních? Proč si myslíš, že studenti dali hlas právě tobě?

Tím si nemohu být nikdy jist, volilo mě poměrně hodně lidí a já bych jim rád touto cestou ještě poděkoval za projevenou důvěru. Myslím, že je to asi to, že jsem vždy každému pomohl, pokud jsem, byť jen trochu mohl. Lidi kolem mě mohou potvrdit, že si za svým stojím, ale také se nechám argumenty přesvědčit a nebojím se omluvit pro svou chybu. V naprosté většině případů mám také vše nastudováno, a tak odpovím “z první”, znám dobře procesy spojené s vnitřními normami fakulty i příslušnými zákony. Ale jak jsem říkal, co já můžu vědět, třeba jsem své voliče zaujal úplně něčím jiným.

Co bys chtěl jako senátor změnit?

Těch cílů je hned několik a jsme na začátku volebního období, určitě tedy nemohu mluvit za celý SKAS. Za takový velký cíl považuji dokončení druhé odpočinkové zóny. Takové moje dítě je například právě blog FASŤák, který jsme s Kájou Jakubíkovou společně dali dohromady v akademickém roce 2018/2019, dříve byl časopis tištěný. Určitě míním nadále pomáhat ve věcech spojených s covidem. Na webu máme celou sekci s důležitými informacemi. Nad to bych se rád zasadil o prodloužení otevírací doby studoven, tedy o noční studovny, jako tomu bývá zvykem nejen v zahraničí. Těch projektů, které chceme jako SKAS posunout dále je více a týkají se i náplně studia.

Jak máš v plánu změny dosáhnout?

Zcela zásadní je ve všech těchto věcech kooperace vedení fakulty a Akademického senátu. Musím říct, že současné vedení v celé řadě případů naše návrhy přijalo. Věřím, že tomu tak bude i v případě nového vedení, které vyvstane z voleb na podzim. Samozřejmě je pak potřeba dobrá kooperace senátorů ve SKASu.

Co bylo první, co jsi udělal, když ses dozvěděl, že tě zvolili?

Hmm… Začal jsem sepisovat jako předseda volební komise studentů výsledky a statistiky a tvořit protokoly o volbách. Na nějaké oslavy nebyl čas, primární bylo zajistit korektní a plynulý průběh voleb, navíc byl covid v plném proudu.