Rozhovory z vejšky – Jana Bulantová

Postupně se nám rozšiřuje množství zpovídaných jednotlivců. I nadále chceme přidávat  jejich názory, cesty a vzpomínky sem, mezi Vás.
V předchozích rozhovorech jsme vyzpovídali například docenta Schmida, doktora Žouželu anebo samotného děkana naší fakulty, dnes zveřejňujeme rozhovor s doktorkou Janou Bulantovou z Ústavu matematiky a deskriptivní geometrie.

Myslím si, že komunikace mezi studentem a učitelem je hodně důležitá a studenti by se neměli bát, se učitelů na něco zeptat, vzkazuje Mgr. Jana Bulantová, Ph. D. studentům.

Jakou školu a obor jste studovala?

Mám vystudovanou Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity, obor Učitelství pro střední školy – matematika a deskriptivní geometrie.

Proč jste si vybrala deskriptivní geometrii a matematiku?

Na střední škole jsem zjistila, že deskriptivní geometrie je předmět, který mě baví ze všech nejvíc a bez velkého úsilí v něm vynikám a matematiku jsem měla ráda už od základní školy. Když jsem přemýšlela, co bych mohla dělat, tak mi vyšlo tohle.

Zajímalo by mě, jestli jste měla od začátku jasnou vizi, co chcete dělat?

Já mám vystudované učitelství pro střední školy, takže moje původní představa byla, že budu učit na střední škole. Bohužel, když jsem potom sháněla práci, tak na střední škole raději berou učitele, kteří mají dva plnohodnotné předměty. Což deskriptivní geometrie není, ta se na středních školách upozaďuje, takže byl problém sehnat místo, kde bych mohla učit. Navíc jsem v té době měla už 3 malé děti a to byl další problém při shánění místa.

Náhodou jsem se dozvěděla, že na Fakultě stavební je volné místo, tak jsem se přihlásila do výběrového řízení, ale nevybrali mě. Začala jsem učit na základní škole matematiku a pak ze dne na den na naší fakultě chyběl vyučující deskriptivní geometrie, takže to byla taková náhoda, že si na mě vzpomněli.

Takže si myslíte, že Vaše cesta k nám na FAST byla úplná náhoda?

Ano, protože v době, kdy bylo volné místo spíš sháněli někoho perspektivnějšího než čerstvou absolventku s malými dětmi.

Myslíte si, že dnes mají studenti dobré podklady pro studium? Nejvíc by mě zajímal názor na deskriptivní geometrii, protože ta mi přijde jako problematický předmět.

Nejdřív si vzpomenu na to, že je online výuka a tam je to podle mě strašný problém. Učit se deskriptivní geometrii samostatně je mnohem komplikovanější než některé jiné předměty. Například moje dcera studuje lékařskou fakultu a je zvyklá se spoustu věcí učit nazpaměť ze skript. Ale deskriptivní geometrie a matematika se nazpaměť učit nedá. Je potřeba pojmy pochopit, procvičit a to je s online výukou obtížné.

Podkladů je hodně, ale často úspěšné zvládnutí záleží na píli studentů. Zrovna deskriptivní geometrie se nedá naučit během týdne před zkouškou. Tu je potřeba pochopit od základů, a to nejde tak rychle.

Jaký máte názor na to, jak jsme se dokázali s výukou během pandemie poprat? Jak to vnímáte z pohledu vyučujícího, ale i s ohledem na studenty?

Myslím si, že je všeobecně známo, že na jaře to bylo zoufalé. Byly to takové první pokusy o to, jak se například přes MS Teams setkat se studenty. Všichni jsme se to teprve učili. V zimním semestru už to určitě bylo lépe zvládnuté. Někdo dělá přímo online výuku přes videohovory, mně přišlo lepší, že jsem videa natáčela dopředu a pak je se studenty konzultovala. Studenti stejně chtěli online schůzky natáčet, aby se k tomu později mohli vrátit. Úspěšné studium v době distanční výuky je více na zodpovědnosti a přístupu studentů – někteří se snaží učit průběžně a jiní to odloží a pak nestíhají.

Změnili se podle Vás studenti od doby, kdy jste přišla k nám na fakultu? Ať už v chování či přístupu k výuce atd.

Že by se studenti nějak moc změnili, si nemyslím, možná víc vnímám změnu na sobě. Když jsem učila první rok, tak jsem měla až nepřiměřené představy o tom, co student bude umět. Když například porovnám svoje zápočtové písemky z prvního roku a teď, tak je to velký rozdíl. Člověk pozná realitu a přizpůsobí se tomu. Ono to možná vyzní zle, že se tomu člověk přizpůsobí, ale zjistíte, jak je to doopravdy a co je reálné vyžadovat a učit.

Když jste zmínila, že jste změnila pohled na výuku během let, změnila jste ho i během nynější situace, kdy jsme online? Říkala jste, že je to nyní pro studenty náročnější, takže ovlivnila Vás nějak i tato doba?

Asi trošku ano, ale to není úplně věc, kterou můžu sama rozhodnout. Vzhledem k tomu, že například matematika se vyučuje pro celý první ročník a na výuce se podílí více učitelů, je dobré udělat to tak, aby podmínky byly stejné u všech. Takže byla diskuse mezi vyučujícími, jak to udělat se zápočtem a je pravda, že nakonec byla třeba jedna písemka místo dvou a také jsme si řekli, na které partie se zaměřit víc, co studenti potřebují dál.

Teď v letním semestru jsme v deskriptivě nakonec úplně zrušili zápočtovou písemku s tím, že se budou odevzdávat rysy a úkoly. Je to hlavně z důvodu, že tohle mohou studenti dělat průběžně. Zápočtové testy za zimní semestr bylo možné psát až v lednu a třeba za týden už šli studenti na zkoušku. Nebylo to tedy žádné průběžné ověření znalostí. Při prezenčním průběhu semestru je jedna zápočtová písemka už v polovině semestru a studenti mají možnost zjistit dřív než u zkoušky, jak jsou na tom se svými znalostmi.

Máte něco, čím Vás studenti inspirují? Berete si z výuky i něco Vy od studentů?

Jsem hrozně ráda, když se najdou studenti, kteří jsou zvídaví a mají nějaký dotaz, co souvisí s problematikou. To mě potěší a snažím se jim odpovědět. Potom jsem ráda, když můžu učit studenty, kteří se mnou nějakým způsobem komunikují. Ať už je to to, že chtějí něco zopakovat nebo že mám něco vysvětlit pomaleji, nevadí mi ani vtipné poznámky některých studentů. Jakoukoliv reakci mám mnohem raději než, když je skupina, která sedí, kouká a neřekne nic. Člověk potom neví, co si z toho má vlastně vzít, jestli tomu vůbec porozuměli. A tohle bohužel odpadá v online výuce a hodně mi to chybí.

Vyžadujete při online hodinách zapnutou web kameru, abyste tedy mohla vnímat odezvu?

Nevyžaduju, pro přednášky je přihlášených třeba 100 lidí, a to je potom problém. Teď mám ale celkem čerstvou zkušenost, že učím jeden seminář pro malou skupinu maturantů. Ti jsou zvyklí kameru zapínat a ten kontakt je lepší, není to sice stejné jako výuka ve třídě, ale je to určitě lepší. Přemýšlela jsem, že cvičení, kde je 25 studentů zkusím se zapnutými kamerami, protože to je takové osobnější.

Máte z výuky nějakou zajímavou příhodu, na kterou ráda vzpomínáte?

Stala se mi taková věc, která překvapila i studenty. V Dčku v posluchárně jsem zatáhla za tabuli a ona celá spadla. Kraj tabule udělal díru do podlahy a tím skončila přednáška hned na začátku. Byl to pro mě i pro studenty dost velký šok.

A zajímavá příhoda se mi stala hned první rok, když jsem nastoupila na FAST. Když začala hodina, tak jeden student vstal ze židle, donesl mi růži a pozval mě na kafe. Dost mě to tenkrát překvapilo a rozhodilo, ale po tolika letech už je to docela milá vzpomínka a oceňuji, jakou měl student odvahu.

Mám tady dotazy od studentů. Dovolila jsem si je všechny vložit do jedné otázky, protože se často opakovaly. Studenty by zajímalo, jak to, že jste tak hodná, trpělivá a dáte každému šanci?

To jste mě zaskočila. Když navážu na poslední větu, myslím si, že dát každému šanci to zvládnout, by mělo fungovat ve všem. Je samozřejmé, že pro někoho je to obtížnější, pro někoho jednodušší. Mám zkušenosti s výukou studentů prvního ročníku – v zimním semestru je matematika lehká pro absolventy gymnázií a pro absolventy průmyslovky je těžká. Během semestru se to docela vyrovná, ale záleží na tom, jestli student vyvine větší píli, nebo ne. Pak je to obráceně v letním semestru. Ti, co přišli z gymnázia, tak většinou deskriptivu vůbec neměli a plavou v ní.

Je zajímavé učit stejnou skupinu v zimě i v létě, člověk to může porovnat. Ti studenti, kteří byli v zimě v pohodě, že vše věděli, tak v létě najednou rýsovat neumějí. Každému jde něco jiného, musí se vyrovnat i s jinými předměty a měl by mít šanci to všechno nějakým způsobem zvládnout.

Je něco, co byste takhle díky rozhovoru, chtěla vzkázat studentům?

Mám dojem, že se studenti bojí na něco zeptat, ať už ve cvičení nebo klidně mailem. Možná je to dáno i přístupem některých vyučujících, kteří neradi na tyto dotazy odpovídají, ale já jsem hrozně ráda, když se studenti ptají a můžu jim odpovědět. Myslím si, že komunikace mezi studentem a učitelem je hodně důležitá a že by se studenti neměli bát se učitelů zeptat. Podle mě s tím většina vyučujících nemá problém a je to oboustranně obohacující a užitečné.