Rozhovory z vejšky – Miroslav Bajer
Přinášíme Vám novou sekci, novou rubriku. Jedná se o rozhovory s osobami a osobnostmi, které působí, nebo působily na půdě fakulty. Postupně budeme zpovídat jednotlivce i skupiny a přidávat tak jejich názory, cesty a vzpomínky sem, mezi Vás.
V předchozích rozhovorech jsme vyzpovídali například Ing. Miloslava Zimmermanna, Ing. Terezu Skřekovou anebo Ing. Jindřicha Woytelu, dnes zveřejňujeme rozhovor s děkanem Fakulty stavební VUT.
Vytrvejte ve svém úsilí ve studiu a snažte se získat co nejvíce vědomostí i v této poněkud obtížné době, vzkazuje našim studentkám a studentům děkan Fakulty stavební VUT, pan prof. Ing. Miroslav Bajer, CSc. .
Co Vás inspirovalo, že jste si vybral obor ve stavebnictví?
Přemýšlel jsem o tom, že budu studovat stavařinu už na střední škole. Šel jsem na gymnázium do třídy se zaměřením na matematiku, protože jsem věděl, že půjdu na technickou školu, tak abych měl základy a aby mi potom matematika a další disciplíny nečinily problémy. Můj otec byl stavař se zaměřením na vodní stavby. Už jako dítě jsem sledoval jeho pracovní činnosti a celkem mě to zaujalo, takže jsem byl nasměrovaný už od střední školy. Bylo to v podstatě cílené rozhodnutí.
Proč jste si vybral právě VUT? Měl jste i jiné možnosti?
Možností byla ještě Fakulta stavební na ČVUT v Praze, ale poněvadž jsem bydlel v Brně a studoval jsem tu i střední školu, tak pro mě bylo logické, že jsem šel na Fakultu stavební v Brně.

Kde jste během Vašeho studia navštěvoval přednášky a cvičení? Naše fakulta nebyla na jednom místě, jako je nyní.
Já, když jsem studoval, tak hlavní budova Fakulty stavební byla na Barvičově ulici, takže jsem podstatnou část studia absolvoval tam. Samozřejmě nebylo to jako nyní, když je fakulta v jednom areálu, těch budov po městě Brně bylo mnoho. Určitě to bylo takových 7 nebo 8 míst, na které jsem v rámci studia chodil.
Máte oblíbenou vzpomínku právě ze studia u nás?
Tak na studentská léta určitě každý rád vzpomíná. Že bych měl přímo nějakou vyhraněnou vzpomínku, tak to asi ne, ale dodnes se stýkám s tehdejšími spolužáky. Zejména s těmi, kteří pracují v oboru a jsou na vedoucích pozicích. Dva z nich jsou i členy naší Vědecké rady.
Mohl byste zkusit porovnat studium tehdy a dnes? Myslíte si například, že dnes je na studenty vyvíjen větší tlak?
Když jsem studoval já, tak byly dlouhé studijní programy. Tehdy nebylo strukturované studium, takže nebyli bakaláři nebo magistři, ale byly pětileté inženýrské studijní programy, kde se prošlo přijímačkami a na konci studia se dělaly státnice. Tomu, čemu dnes říkáme doktorské studium, byla takzvaná vědecká aspirantura, která trvala tři roky.
Z hlediska srovnání, bych asi začal časovou náročností. Když jsem chodil na fakultu, tak v týdnu jsme měli 30 hodin přímé výuky, dnes máme 20, maximálně 24 hodin za týden. Takže ta doba, kdy student musel být skutečně fyzicky přítomen na výuce, byla větší. Také, pokud si dobře vzpomínám, byla veškerá výuka povinná, dnes máme povinné pouze cvičení a přednášky jsou dobrovolné.
Samozřejmě charakter výuky byl úplně jiný. Vzpomínám si, že když jsem nastoupil do prvního ročníku a měl jsem předmět statika, tak nám vyučující oznámila, že jsme první ročník, který může používat kalkulačky, že nemusíme počítat na logaritmickém pravítku. Takže z hlediska výpočtů to bylo taky jiné.
Já jsem potom dále studoval zaměření stavební mechanika na oboru Konstrukce a dopravní stavby, takže jsem byl spíše zaměřený na využití výpočetní techniky. Tehdy jsme měli k dispozici velké sálové počítače, ráno jsme přinesli do výpočetního střediska krabici děrných štítků a odpoledne jsme si přišli pro výsledky – výpisy v papírové formě a takto se to neustále opakovalo. Svoje zaměření jsem potom využil v rámci vědecké aspirantury, ve které jsem také na Katedře stavební mechaniky později studoval.
Studenti trávili ve škole více času, bylo více komplexních projektů. Dnes je daleko více informací, které studenti musí zvládnout a zejména se v nich naučit orientovat. Myslím si, že i vývoj do budoucna ukazuje to, že budeme spíše studenty učit, jak s informacemi pracovat, kde je najdou, jak rozlišit, které informace jsou závazné a které jsou pouze doporučené. Vývoj ve stavařině jde tak rychle dopředu, že si absolvent bude muset potom celý svůj profesní život doplňovat svoje znalosti, aby stačil tempu rozvoje.
Takže největší změnou, kterou vnímáte, je právě to množství informací nebo čas?
Je to množství informací a také čas, který jsme museli strávit na fakultě. Projevilo se to ve studijních plánech a v rozsazích jednotlivých předmětů. Já, poněvadž jsem z Ústavu kovových a dřevěných konstrukcí, tak si vzpomínám, že předmět Kovové a dřevěné konstrukce měl tenkrát rozsah 4 hodiny cvičení a 4 hodiny přednášek týdně. Když se podíváme do současných studijních plánů, no tak předmět takového rozsahu vůbec neexistuje. Zpravidla mají předměty rozsah 2 hodiny přednášek a 2 hodiny cvičení, takže ve škole nám toho bylo řečeno při přímé výuce více. Dnes jsou rozsahy menší, takže se studenti musí připravit i v rámci samostudia. A je na učiteli, aby to dokázal skloubit tak, aby znalosti byly odpovídající.
Zmiňoval jste, že jste studoval u nás na oboru K. Zajímalo by mě, jestli Vás někdy během studia napadlo, že se stanete děkanem.

To mě skutečně vůbec nenapadlo, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. A to nejen, když jsem na fakultě studoval, ale i když jsem už na fakultě působil jako pedagog. Nějakým způsobem jsem se k tomu dopracoval, když jsem působil v různých funkcích, například jako předseda oborové rady, vedoucí oboru, proděkan a až teprve potom, když jsem se dopracoval do těchto funkcí, tak jsem začal o děkanování přemýšlet.
Takže Vás jako studenta ani nenapadlo, že byste u nás vyučoval, anebo to už byla myšlenka, která Vás napadla?
To ano, o tom jsem samozřejmě přemýšlel. Po vysoké škole, kdy my jsme chodili ještě na rok na vojnu, jsem se následně vrátil na fakultu do vědecké aspirantury. A během tohoto studia jsem o tom, že zůstanu na fakultě již přemýšlel.
Proč jste se rozhodl kandidovat na pozici děkana?
Když člověk působí delší dobu v různých funkcích, tak cítí jakousi spoluzodpovědnost za vývoj a další rozvoj fakulty. Pokud má představy, jakým způsobem by se fakulta měla dále rozvíjet, a pokud tyto představy chce realizovat, tak se musí snažit, aby mohl působit ve funkcích, kde by je navrhovat, prosazovat a realizovat mohl. Já jsem takové představy měl, a proto jsem o tuto funkci usiloval.
Jaké změny se Vám podařily prosadit během Vašeho děkanátu? A kterou považujete za nejdůležitější?
Neřekl bych, že jsem prosadil změny, spíš bych řekl, na co byla potřeba reagovat a jakým způsobem se to řešilo. Myslím si, že zcela zásadní věc byla novela vysokoškolského zákona, která umožnila takzvané institucionální akreditace vysokých škol. Naše fakulta má v rámci institucionální akreditace VUT akreditaci pro oblast vzdělávání „Stavebnictví“, což si myslím, že je velmi dobré. Také naše fakulta spolupracovala při získání akreditace oblasti vzdělávání Architektura a urbanismus. Protože pokud akreditace pro tyto oblasti vzdělávání máme, tak na VUT máme určitou autonomii v akreditacích studijních programů, které vyučujeme. Další věc, která s novelou souvisí, je přechod na takzvané bezoborové studijní programy, kde jsme navázali na činnosti, které byly zahájeny předcházejícím vedením fakulty. Akreditace, které jsme získali, máme zpravidla na 10 let, což je velmi dobrá vyhlídka z hlediska pedagogiky. Také se nám podařilo dotáhnout do úspěšného konce akreditaci nového studijního programu Environmentálně vyspělé budovy. Všichni, co se podílí na zpracování materiálů k akreditacím vědí, jak náročný a dlouhodobý to je proces.
Za zmínku také stojí, že se podařila najít shoda při nastavení nového organizačního schématu Centra AdMaS po skončení doby udržitelnosti projektu 31. 12. 2019.
Co se týká oblasti vědy a výzkumu, tak tam se snažím působit tak, aby tato oblast byla rozvíjena více dynamicky, a to zejména u publikování v časopisech s impakt faktorem, zejména v časopisech řazených do kategorií D1, Q1 a Q2 a Q3. Protože také na základě těchto výsledků potom přichází na univerzity a následně fakulty finanční prostředky z institucionální podpory. V souvislosti s přechodem na novou metodiku hodnocení vědy a výzkumu, tzv. Metodiku M17+, je potřeba se jí co nejrychleji přizpůsobit, aby se finance, které dostává fakulta v rámci institucionální podpory, nesnižovaly, ale v budoucnu zvyšovaly. Takže to je i úkol do budoucna, na kterém se již pracuje.
Také mohu zmínit, že byla, po schválení ve VR FAST VUT, vydána nová autoevaluační kritéria, která začnou platit od 1. 7. 2021. Právě platnost těchto kritérií by také měla podpořit publikační činnost v těch kategoriích, o kterých jsem hovořil.

Jak vnímáte období před a během pandemie? Je to pro Vás náročný čas?
Když se srovnají tato dvě období, tak můžeme říct, že jsou skutečně odlišná. My jsme se na fakultě zaměřovali zejména na to, co je naší hlavní činností, a to je vzdělávání plus věda a výzkum. Nyní, v době zhoršené zdravotní situace, je třeba se při plnění těchto činností této situaci přizpůsobit. Ta situace tady je, a ještě tady asi určitou dobu bude, a naší snahou musí být, abychom i za této situace tyto dvě základní oblasti plnili v co nejvyšší kvalitě, i když zejména v oblasti vzdělávání jinou formou, než jsme byli zvyklí.
Na základě právních předpisů a opatření Vlády České republiky, Ministerstva zdravotnictví či jiných orgánů veřejné správy, vydanými v souvislosti se šířením onemocnění COVID-19 jsme přešli na distanční formu výuky, a to jak na jaře roku 2020, tak v tomto akademickém roce. Na jaře roku 2020 to byl takový náraz, nikdo to nečekal, protože to bylo ze dne na den. Jestli jsme se s tím vyrovnali dobře nebo ne, to se asi ještě bude hodnotit, jak ze strany učitelů, tak ze strany studentů, ale také ze strany praxe. V každém případě je třeba říci, že aby distanční výuka odpovídala nárokům, které jsou na výuku na vysoké škole kladeny, tak práce pedagogů je několikanásobně náročnější, než byla při výuce prezenční. Museli jsme se s tím každý nějakým způsobem poprat. Musely se nachystat materiály, které se budou studentům předkládat a museli jsme se všichni naučit přes různé aplikace se studenty komunikovat, kontrolovat zadané úkoly, zkoušet atd. Také pro studenty to určitě není jednoduché.
Vedení fakulty je ve styku se studentskou komorou AS. Průběžně nám jsou přeposílány připomínky od studentů, které řeší pan proděkan Jandora ve spolupráci s vedoucími ústavů.
Takže když se vrátím k Vaší otázce, je to skutečně náročnější, a to jak pro pedagogy, tak pro studenty, pro všechny je to nová situace, které se musíme přizpůsobit. Vzdělávání děláme novými postupy a metodami, které dříve využívány nebyly.
Že by v této době ubylo administrativy, to bych také neřekl, takže tady je ta náročnost obdobná. Celkově si myslím, že to od všech vyžaduje větší nasazení, ale snad to na fakultě nějakým způsobem v rámci možností zvládáme.
Myslím si, že se nám celkem podařilo také dobře zorganizovat v roce 2020 státní závěrečné zkoušky, které proběhly bez problémů. Obdobný model SZZ chystáme i pro jejich organizaci v únoru 2021. Poněvadž jsme nerealizovali na podzim 2020 klasické promoce, tak jsme uspořádali místo nich pro absolventy tzv. slavnostní ukončení studia. Takže závěrem k této otázce, zatím si myslím, že vše zvládáme, i když nějaké nedostatky by se určitě našly.
Takže kdybych se Vás zeptala, jestli byste kandidoval na pozici děkana i přes to, že byste věděl, co nám přinese rok 2020, tak by odpověď byla ano?
Byla by „ano“, protože když jde člověk do takové funkce, tak musí počítat s tím, že nebude řešit jen věci příjemné, ale že těch nepříjemných věcí, které musí řešit, je samozřejmě víc. Podmínkou řešení situace, která nastala v souvislosti s nemocí COVID 19, je samozřejmě spolupráce s VUT, orgány fakulty, vedoucími pracovníky na všech úrovních řízení a v podstatě se všemi zaměstnanci fakulty. Když se podívám na personální obsazení fakulty, tak si myslím, že je na výborné úrovni, a že tuto situaci v rámci možností zvládá. Taktéž se domnívám, že naprostá většina studentů se stávající situaci přizpůsobila velice dobře.
Co by Vám ve Vaší funkci nyní udělalo největší radost?
Musím se zase vrátit ke stávající situaci. Největší radost by mi udělalo, kdyby nyní probíhající vlna pandemie byla už vlnou poslední, kdyby se očekávání, které většina z nás vkládá do právě se rozbíhajícího očkování, splnila, a kdybychom mohli doufat, že se nám studenti vysokých škol na fakulty co nejdříve vrátí do prezenční výuky, tedy že postupně přejdeme na systém výuky, co jsme měli před pandemií, samozřejmě s využitím těch prvků, které se nám během distanční formy studia osvědčily.

Z oblasti vědy a výzkumu by mi udělalo velkou radost, kdyby se nám na fakultě podařila zvýšit výkonnost zejména v oblastech, které generují finanční prostředky z institucionální podpory. V oblasti doplňkové, tedy hospodářské, činnosti by mi udělalo radost, kdybychom udrželi, případně zvýšili, její stávající úroveň, kterou na fakultě máme.
V oblasti internacionalizace by mě potěšilo, kdyby se nám podařil zvýšit počet zahraničních studentů – samoplátců.
Také se velmi těším na dobu, kdy bude možné obnovit pořádání akademických obřadů a dalších společenských akcí, které jsme byli zvyklí na fakultě pořádat.
Máte na fakultě oblíbené místo?
Velmi rád chodím do naší historické auly, kde se konají různá slavnostní shromáždění, vánoční koncerty atd. Opravdu si myslím, že naše historická aula je skvost, se kterým bychom se měli všude chlubit a jsem velmi rád, že tento prostor máme.
Zvažujete, že byste na pozici děkana kandidoval znovu?
Mám za sebou tři roky ve svém funkčním období, teď mám tedy ještě rok před sebou. O této otázce jsem zatím moc nepřemýšlel. Záleží na tom, jak se mi bude dařit plnit úkoly, které jsem si vytyčil ve volebním prohlášení děkana a zda mě bude akademická obec podporovat. A také zda budu zdráv. Podle toho se budu rozhodovat.
Je něco, co byste rád vzkázal našim studentům?
Rád bych našim studentům vzkázal, aby vytrvali ve svém úsilí ve studiu i v této obtížné situaci. Aby se nebáli a neostýchali komunikovat se svými učiteli, pokud zjistí, že v rámci distanční formy studia mají pocit, že některé informace jsou nedostatečné. Aby komunikaci s kantory, popřípadě garanty předmětu či vedoucími ústavu, vedli na takové úrovni, že i distanční výuka bude pro obě dvě strany, jak pedagogy, tak studenty, přínosná a přijatelná.
Rád bych ještě řekl ze své zkušenosti, že i když distanční výuka byla skutečně pro obě strany náročnější, tak při zkouškách, tedy při hodnocení znalosti studentů, jsem neměl pocit, že by studenti toho věděli nějak výrazně méně. Možná to ale bylo charakterem předmětů, které jsem vyučoval.
Takže studentky a studenti vytrvejte ve svém úsilí ve studiu a snažte se získat co nejvíce vědomostí i v této poněkud obtížné době.