Tajemství Fakulty stavební
Máte pocit, že znáte naši fakultu, jako své boty? Všechny budovy i místnosti, že Vás už nic nemůže překvapit? Asi Vás budu muset vyvést z omylu. Po přečtení našeho rozhovoru s panem doc. Ing. Petr Cikrle, Ph.D., nebudete moci jinak, než že si ji projdete ještě minimálně dvakrát!
Dobrý den pane docente, než se pustím do pikantností, které se týkají historie fakulty, ráda bych se Vás zeptala na pár věcí. Poté co jsem vešla do Vašeho kabinetu, objevila se přede mnou sbírka několika exponátu. Různá měřidla, škopky, síta,…
“To, co nyní vidíte, je jen špička ledovce” říká mi s úsměvem pan docent. “Teď jsem musel vypůjčit pár věcí do muzea, které vystavuje exponáty týkající se měr a vah.”
Jak začalo Vaše pátrání po Historii fakulty?
Všechno začalo, když jsem našel pohlednici. Na té pohlednici byla právě naše fakulta, a jelikož jsem nadšený sběratel a historik, rozhodl jsem se rozšířit tuhle sbírku. Od pohlednic jsem se poté dostal k různým archivům.
Jak jste se vůbec dostal k Fakultě stavební? Člověk by řekl, že půjdete spíš studovat historii.
Historie byla mou zálibou už od malička, bavilo mě zjišťovat všechna historická fakta. Historii nebo archeologii jsem chtěl studovat, ale tatínek, projektant, mě nasměroval na stavařinu. Studoval jsem obor K – Konstrukce a dopravní stavby, zaměření ocelové mosty. Obor mě bavil, ale po škole jsem šel na vojnu.
Po vojně jsem hledal práci. V té době (po roce 1990), bylo trochu náročné najít něco, co by mě bavilo. Nakonec jsem našel práci ve svém oboru, která mě navíc velmi baví – jedná se o zkoušení a diagnostiku konstrukcí.
Zaměřme se teď zpátky na historii fakulty. Je něco, co Vám připadalo zvláštní/zajímavé?
Málokdo ví, že když v roce 1899 vznikla česká vysoká škola technická Františka Josefa v Brně, tak byly její prostory tak maličké, že se sem vešlo sotva pár studentů. Pro umístěni naší školy byly pronajaté prostory přízemí a I. patra domu č.9 v Augustinské ulici, původně náležící Ženskému vzdělávacímu a výrobnímu spolku Vesna. Pro začínajících 37 řádných posluchačů byl tento prostor sice malý, zato ale neocenitelný. Je úsměvné, že přízemní místnost se dvěma okny sloužila tehdy jako rektorát, sekretariát i kabinet profesora současně (asistent byl umístěn do 2 m široké místnosti mezi geologické sbírky).
Kdy a za jakých podmínek dostala naše fakulta historickou budovu A?
Nemyslete si, cesta k naší fakultě nebyla tak jednoduchá, bylo nutné pronajímat kvůli rozrůstajícímu zájmu o studium i další budovy. Koncem roku 1901 se škola stala vlastníkem domu č. 7 ve Falkensteinerově (Gorkého) ulici, který se spolu se sousedním domem č. 9 až do výstavby nové budovy na Veveří stal jejím ústředním sídlem.
Ke slavnostnímu otevření budovy na Veveří (či spíše tří propojených budov) došlo 25.6.1911. Již v okamžiku otevření nová budova nestačila kapacitně, neboť nezbyly peníze na chemický pavilon. S jeho stavbou na Žižkově ulici se začalo až v roce 1914, ale dostavěn byl teprve po skončení 1. světové války, v roce 1920.
A podmínky?
No podmínky nebyly jednoduché, původně byla stavba navržena jako 6 pavilonů, které náležely 5 oborům a poslední pavilon měl být obytnou budovou pro správce a starší laboranty.
Budova pro chemický pavilon nebyla nejprve vůbec schválena, takže v tomto smyslu byly navrženy pouze tři pavilony a to tedy: pavilon stavebního inženýrství (dnešní budova B), pavilon strojního inženýrství (dnešní Céčko) a do třetice pavilon střední , s rektorátem a teoretickými ústavy. Tímto umístěním vznikl velký dvůr a rezervní plocha pro další rozšiřování fakulty.
Počkat, pavilon strojního inženýrství?
Ano, uvědomte si, že v té době bylo celé VUT pouze v našich budovách. Všimli jste si někdy, že na hlavní budově jsou dvě sochy? Podívejte se někdy na výzdobu průčelí – schválně jestli poznáte, která ze dvou budov patřila strojařům a která stavitelům. Nebo ještě lépe, pokud se budete koukat trochu kolem sebe, najdete i další zajímavosti. Kdo z vás najde na fakultě lokomotivu?
Můžete mi prosím ve zkratce popsat, co bylo s fakultou dál?
S vyhlášením války v roce 1914 nastaly pro školu krušné časy. S odvody došlo k obrovskému úbytku studentů, nové budovy na ulici Veveří byly zabrány rakouským Červeným křížem pro účely lazaretu. V okolí vyrostly provizorní nemocniční baráky. Po skončení války byla dokončena budova Z, ve které se začalo vyučovat od roku 1920. Málokdo ví, že naše škola má velkou zásluhu na vzniku dalších vysokých škol v Brně, jako Masarykovy univerzity či Vysoké školy zemědělské, kam od nás odešla řada profesorů a docentů. Po období relativního klidu a rozvoje však opět přišla pohroma.
V období druhé světové války byla brněnská technika uzavřena, stejně jako ostatní české vysoké školy. Po roce 1945 byla škola obnovena pod názvem Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně. Nový režim po roce 1948 však přichystal naší škole další těžkou ránu. V roce 1951 byla Vysoká škola zrušena a vystěhována z budovy na ulici Veveří, kde byla zřízena Vojenská technická akademie. Většina pedagogů přešla na nově zřízenou vojenskou akademii. Vysokoškolská knihovna byla zestátněna a stala se veřejnou Státní technickou knihovnou.
Ještě téhož roku se podařilo založit Vysokou školu stavitelství v Brně se dvěma fakultami – Fakultou inženýrského stavitelství a Fakultou architektury a pozemního stavitelství. Fakulta strojního inženýrství a elektroinženýrství byla začleněna do Vojenské technické akademie. Ukázalo se však, že plánovat další světovou válku bylo chybou a že je nedostatek odborníků v průmyslu. Proto v roce 1956 vzniklo Vysoké učení technické v Brně se třemi fakultami. Od roku 1951 až do roku 1992 probíhala výuka stavebního inženýrství v mnoha budovách dislokovaných po celém Brně, pokud si vzpomínám, tak těch budov bylo snad 34! V roce 1991 byla podepsána dohoda mezi rektorem VUT v Brně a rektorem Vojenské akademie v Brně o navrácení historických budov na Veveří a Žižkově ulici zpět do vlastnictví VUT v Brně.
V roce 1992 byl tento areál přidělen Fakultě stavební, která se tak navrátila do původních prostor, v nichž začínaly dějiny VUT v Brně i dějiny Fakulty stavební. Celý areál však byl předán ve značně zdevastovaném stavu a vyžadoval rozsáhlé rekonstrukce a opravy.
