Studenti mezi námi – Jan Jílek
Na léto jsme si pro Vás připravili novou sérii rozhovorů se studenty ze Studentské komory akademického senátu naší fakulty. Členové měli za úkol odpovědět na pár otázek, díky kterým blíže zjistíte, koho jste si vlastně zvolili a co všechno mají v plánu.
Dnes vychází rozhovor se členem Ing. et Ing. Janem Jílkem.
Co nám o sobě prozradíš? Jak by ses popsal?
Jsem člověk, který má rád lidi. Jsem společenský, aktivní, někdy hyperaktivní a když si něco zamanu, tak to chci splnit za každou cenu – řekněme cílevědomý. Mám rád hudbu, sport a nemám rád pokrytectví a falešné lidi.
Kdy tě poprvé napadlo, že budeš kandidovat do SKASu? Co tě k tomu vedlo?
Už to nějaký rok bude. Začínali jsme ve skupince studentů, kteří pomáhali s organizací školních akcí, moderováním a dalšími činnostmi. Další pomyslný stupínek byl právě SKAS a jelikož mám rád životní výzvy, tak jsem do toho společně s Danem Skřekem a dalšími kamarády šel. Tato myšlenka ve mně zraje po 3. volební období, a proto jsem stále tady.
Čím se lišíš od ostatních? Proč si myslíš, že studenti dali hlas právě tobě?
Jsem vysoký, mám velké ruce a umím po nich chodit. Nebojím se chopit mikrofonu a pracovat s lidmi. Rád jsem středem pozornosti a rád lidi bavím. Myslím, že mě studenti mohou znát z minulých let ze SKASu, ze společenských akcí na FASTu, možná taky ještě z doby, kdy býval Brněnský majáles a já ho tehdy s precizní dopomocí mých přátel a celé královské gardy vyhrál. Byl to jeden z největších a nejsilnějších zážitků v mém studentském životě.
Co bys chtěl jako senátor změnit?
Myslím, že za poslední roky se toho s přispěním SKASu ve škole změnilo spousta a pokud by to zůstalo na takové úrovní, co je teď, byl bych za to rád, ale vždy se ve škole najde něco, co by se dalo změnit. Například už nějaký rok si pohrávám s myšlenkou založit meziuniverzitní symfonický orchestr a uspořádat velký koncert. Dlouhou dobu jsem se také zabýval implementací semestrálních jízdenek, které dopravní podnik smetl ze stolu, neboť začal covid a studenti ve školách téměř nebyli. Věřím ale, že jsem dopravnímu podniku aspoň poskytl podklady k tomu, aby udělali studentům život v Brně příjemnější. Jak s tím naloží už je jen a jen na nich.
Jak máš v plánu změny dosáhnout?
Hodně se usmívat, být šarmantní, nedělat problémy a pamatovat na slušné vychování, které mi rodiče vštěpovali od dětství. Pak už stačí být ve správný čas na správném místě a se správnými lidmi.
Co bylo první, co jsi udělal, když ses dozvěděl, že tě zvolili?
Myslím, že jsem si řekl: ,,Tak to jsem tedy nečekal.‘‘
